Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSdílení
10. 06. 2008
0
1
705
Autor
Majkika
Sdílení
ráno jsem se probudila asvět byl jinačí...
Chodím ulicí, městem a hledím lidem zpříma do očí.
A místo odrazu jimi prostupuji a sdílím je,
mateřský cit ženy v parku,
úsměv dítěte na klíně otce,
prázdnotu muže s hnědýma očima,
jemnost mladíka s panickým úsměvem,
i strach postarší ženy s vlídnou tváří,
někteří jsou prázdní, někteří září,
tak jako já dnes ráno, když jsme se sdíleli..
bylo ticho, a přece hudba hrála,
byl jsi ve mě, skrze mě, se mnou,
a přece jsme se nemilovali..
zatajil jsi dech a já věděla že jsme,
ne muž a žena,
ale jedna bytost..dvě těla,
je tu nepatrná změna..
Jsem, jsi vědomí, nevědomí, duše sdílená.
A tak potkáte - li v ulicích ženu,
jež Vám hledí zpříma do očí,
neuhýbejte!
A jestli si Vás ty oči ochočí,
nebojte se, ony nic nechtějí,
ony jen sdílejí...
ráno jsem se probudila asvět byl jinačí...
Chodím ulicí, městem a hledím lidem zpříma do očí.
A místo odrazu jimi prostupuji a sdílím je,
mateřský cit ženy v parku,
úsměv dítěte na klíně otce,
prázdnotu muže s hnědýma očima,
jemnost mladíka s panickým úsměvem,
i strach postarší ženy s vlídnou tváří,
někteří jsou prázdní, někteří září,
tak jako já dnes ráno, když jsme se sdíleli..
bylo ticho, a přece hudba hrála,
byl jsi ve mě, skrze mě, se mnou,
a přece jsme se nemilovali..
zatajil jsi dech a já věděla že jsme,
ne muž a žena,
ale jedna bytost..dvě těla,
je tu nepatrná změna..
Jsem, jsi vědomí, nevědomí, duše sdílená.
A tak potkáte - li v ulicích ženu,
jež Vám hledí zpříma do očí,
neuhýbejte!
A jestli si Vás ty oči ochočí,
nebojte se, ony nic nechtějí,
ony jen sdílejí...