Bouře

Bouře zuří, vítr naříká,
choulím se před zlobou přírody,
bojím se,
cítím se tak malinká
a "ona" jakoby chtěla říci,
"já jsem Ta Veliká"
a přidá blesk,
jež  ozáří nebe zdaleka,
hrom následuje ho
a protože nechce pozadu býti,
vítr posílá za ním své vytí
a já toužím po někom,
kdo za ruku by mě chytil
a řekl mi
"neboj,jsem tu s Tebou!"

Možná někde v dálce,
on také sám,
polekán tou silou bouře,
sedí nad sklenkou,
přemýšlí a říká si:
"kéž by tu byl někdo,
koho pohladit bych mohl,
chytit za ruku a říci,
jsem muž, strach nemám,
ale samota v takovém čase,
více na mne doléhá,
možná by také rád řekl,
"já ochráním Tě, lásko!"