Roštín

Dík za ocenění, to je víc, něž kdybys připojil pouhý tip. Semo tamo jsem publikoval v 60. letech, nejvíc v krajském deníku Svoboda. Pak jsem 35 let nanapsal verš, načež jsem náhodně našel na stránkách jedné písmácké autorky odkaz na tento server. A tak jsem tady, plavu mimo hlavní proud a snažím se neutopit sebe ani jiné.

Pane Ivo,je to pěkné. Tak by měla vypadat přírodní lyrika! Ani slovíčko navíc! A ten spád!Vydal jste něco?

Tak jsem si jí oblékla a tančila také hledám tu třetí někdy si myslím že je třecí T

Moc nerozumím...

aleš-novák, avox, Diana, Oldjerry: trefili jste se přesně, naděje zbývá do posledního okamžiku, i když potlučená a pošlapaná moorgaan: ticho prý léčí, ale někdy může i zabít Janina6, Veselina: dík za uznání a návštěvu Iveta: viz nahoře, ale některé jevy nejde logicky objasnit, tak jako "některé skvrny nelze odstranit bez porušení podstaty látky".

*** naděje je i v první sloce...

Líbí se mi, nutí to k přemýšlení,moc bych uvítala objasnění skrývaných pocitů ve slovech..díky

hromové kladivo neroztluče semínko pampelišky, tohle si odtud odnáším. /*

Nadchlo mě to, ale marně dumám, jak to vyjádřit, napadají mě samé negace: nesentimentální, nerozplizlé, neotřelé... :-)*

to prahorni ticho je proste dane - z prahornich zkusenosti.../***

Normální život : samý průser a sem tam světlý bod radosti a naděje. *

Ten smutek přehluší i to řádění živlů, ale ano, přece i kousíček naděje */

V poslední sloce je naděje...Moc krásné, ale smutné. T****