Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hluboko uvnitř

16. 06. 2008
3
4
1791

Nikdy nedáváme navenek najevo, co nás uvnitř trápí, ale jednou to musí ven.

Pohladím tě rudou růží,
co s trny si pohrává.
Cítím tvou hebkou kůži,
s níž mé ego prohrává.

Svůdně se na mě díváš,
začínám být nervózní.
Krásou krásně zpíváš,
a jak krásně zní.

Červené dlouhé šaty
vlají ti ve větru.
A tvoje bosé paty,
střevíčky ti seberu.

Máš krásné hebké nohy,
co míří čím dál blíž.
Držím tě za tvé boky
a ty si mě prohlížíš.

Cítím tvoje horké tělo,
co touží být hýčkané.
Cosi ke mně přiletělo,
a neodejít ne a ne.

Strach varuje moje ego,
avšak vášeň vyhrává.
Ona leží vedle něho,
a vždycky něco zůstává.


4 názory

pété
27. 07. 2008
Dát tip
no, není to špatné, sice asi malinko omleté téma, ale co má taky člověk pořád vymýšlet.....:D Hrátky s veršem fajn.

oleandr
18. 06. 2008
Dát tip
...

Chjo... Můj problém asi je, že nemám ráda rudé růže, šaty vlající ve větru a horká těla. Ono se o všem dá říct, že je to klišé, co už tu bylo, ale pro mě se tyhle věci pohybují spíš na hranici kýče. I přesto se dají odpustit, a člověk si jich ani nemusí všimnout, nebo mohou být dokonce velmi vhodné - to ale nesmí být obklopeny gramatickými rýmy a rýmy typu "nohy - boky", "ego - něho". Taky "neodejít" je příšerné slovo...

moorgaan
16. 06. 2008
Dát tip
touha a vasen../*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru