Veselka jak má být

Onehdá byla u nás veselka. To bylo slávy, než se to pobilo. Seběhlo se to tak; hospodský Mrázek ulil dva demijóny. To nikdo nepoznal a tak všeci zpívali a tančili jak chrobáci. Po půlnoci vylézl na pódium ožralý Hovorka, odstrčil trombónistu a povidá, že Chudárkův tata v čtyřicátém sedmém pásl koze na lůce jeho taty. A tak, jak všeci zpívali, hneď byli v sobě. Vstal jsem od stolu, dopil štamprle a odešel za starů Grčkovů. Ta ještě svítila a povidá mi: „tu bílů brojlerku jsem dnes podřezala!“

---