Mitto tibi navem

jsme zlí a malí

všechno a nic nám schází

a lhostejnost pomalu pálí

mosty i stavidla hrází

.

na život si jen hrajeme

není nic než naděje

možná si na to zvykneme

že je jen slepý lodivod

námořník bez kompasu

plavba bez náhod

prostor nepoplatný času

.

pak přístavy

v nich vůbec žádné kotvy

opilé představy

znovu prohrávané bitvy

ztracená setkání

právě objevené sklony

nic nás tu nechrání

jsme zločinci bez úhony

.

jen nejsilnější přežijí

záchranný kruh je tabu

slanou vodou se opíjím

a křičím

srdce přes palubu

.

jsme zlí a malí

ptáme se co ještě schází

jen neznámé břehy v dáli

namísto zbytečných frází

.

splýváme s nicotou

bohatou na úsměvy

a hrdě vypjatou

máme jen matnou představu

o někom kdo žije v podpalubí

prosí místo nás o nápravu

vidí jak plujeme do záhuby

.

plachty jsou roztrhané

bouře si s nimi hraje

přesýpací hodiny

nepotřebností popraskaly

znova ty stejné vidiny

roztříštění se o skály

proč má tahle kajuta

vypolstrované stěny

.

nechám vás tady

dál usmívat se

vidíme se naposledy

můj člun je bez vesel

to je ale lepší

o mnoho lepší

než srdce přes palubu