[v noci divokých psů]

I. Sen

v noci divokých psů
 potkávám zítřejší lidi už dnes

 ve světě v pod zemí
 všichni bydlíme v jednom pokoji
 a kdo to tam spí,
 spí celou mojí noc
 má nemoc hlubokého snu

jdu do divadla v kruhu
 proč jsme tu jen my dva
 a na jevišti se dějí hrozné věci 

 otáčíme se zády a děláme, že si
 povídáme, ale nemáme co říct

 mrkáme na sebe a jeviště na nás hledí

nad ránem
 už ležím ve sklepě a nemohu
 nahoru do pod zemí
 ťukám na vodovodní potrubí
 ale co je to za divnou mramorovou noc

 mami já už jsem tady, byla jsem
 zavřená ve sklepě ale už jsem tady
 byla jsem tam dlouho
 mami, ty spíš?

 já nemohu spát, mám noc a jednou už spím

II. Skutečnost

už bude ráno, den plný úsměvů
 pokládám si ruce na mramorový stůl
 dávám šatnářce šálu, „jen tu šálu“
 „a kde má poutko?“
 „má mít poutko?“
 moje nové boty mají poutko

 mami já už jsem tady
 nesu ti
 polotučné mléko
 mami, já jsem tě probudila?
 „dvakrát, ale to nevadí“
 dvakrát?

 mami já už musím jít
 průvodčímu ve vlaku ukazuju průkazku
 na oběd, promiňte
 „já vím, já vím“ říká

 už bude ráno nebo jdeme spát?

 únava mi způsobuje, že je mi vedle
 smutných lidí dobře