Levandulová

prázdný tváře na chodníku

napůl roztržený vyznání

rozřezaný ruce na počkání

Kdykoliv budeš chtít

zazvoň na zvonek v červeném

prsty

     kterými jsme si kdysi předváděli odrazy siluet vlaštovek

a možná ti otevřu

                     když mě bude aspoň trochu něco mrzet

Pampelišky líně rostou

napravo

          nalevo

                  dopředu

i zpátky

víc než poslední rolnička od vzpomínek na Vánoce

co pořád cinká

tvoje touhy po jinejch

                                                                                          Občas si vzpomenu na ten vlčí mák

                                                                    mezi kterým jsme hledali

                                                     každý sám sebe

 uzavřeni do svých amorfních skořápek

které se pokoušel prorazit pouze motýl

                                  a ty

                                                                    když jsi mi chtěl dát pusu

                                                            /nápadně jako vždy/

Oklikami kráčíš po cestách

kde už se láska dávno nenosí

/taková, co prej voní po úsměvu levandule/

a kde už jenom zbyly

prázdný tváře na chodníku

napůl roztržený vyznání

rozřezaný ruce na počkání

a pár mých fragmentů

bez podtextu