Dva obyčejné dny

už nečekajíc překvapení

vyšla jsem zvečera do noci

spatřit barvy zapomnění

uslyšet hovory nad sklenicí

vyhnala mě ven osamělost

zdánlivě rychle mizící

na přeplněné ulici

'

spousta mých nových přátel

zaujatě mluví o ničem

pití je tady za pakatel

a rychle stoupá do hlavy

každý se stává bavičem

poznej půvaby otravy

a můžeš se smát na saniťáky s řidičem

'

třeba až do konce s dechem

tanči a usmívej se

na tvoje citové výlevy

tady zvědaví nejsme

jen se tu schováváme

před každodenním spěchem

přemáhej se

'

v šatech ti musí být těsně

nechceš si odložit

tak jsme to mysleli

přesně

teď se má soutěžit

s tím svatým výrazem

vypadáš děsně

'

ráno se probouzím v poledne

a věřit se mi nechce

dívám se ze zrcadla do očí

cizí zhýralé děvce

tady to ještě nekončí

jakpak to asi dopadne

pomalu se rozloučím

'

se všemi těmi náhražkami

nějakého smyslu života

ten určitě není mezi všemi těmi

dvojsmyslnými narážkami

lepší je tvořivá samota

než přítomnost barevných odpadků

a zničená chodidla z podpatků

'

ničí nás tak moc svět

nebo to zvládáme sami

chceme nedospět

proto se nakládáme do lihu

nakládá s námi

k smrti vedoucí touha

na adrese C2 H5 OH

'

ne me perdas illa die

volá jedna z mnoha

která do sebe

pořád něco lije

a ignoruje Boha

jakož i nebe

přesto exaudi me, Pie