Nikdo

Copak nikdo nevidí jak mi je? Jak se cítím? Jako by svět stál proti mě. Proč mi tolik záleží na slovech? Vždyť vždy jde jen o pár písmenek.Chybí mi minulost, co nemohu vrátit, chybí mi básně, chybí mi slova něhy. A tak koukám do korun holých stromů za nimiž slunce zapadá, ledový vánek si hraje s vlasy, je to jen další obraz přířody, který mi přijde neuvěřitelně krásný a přece tak všední. Mám pocit, že kdybych stála nahá na ulici plné lidí, nikdo si mě nevšimne. Chybí mi slova a víc si nedokážu přiznat. Chtěla bych zapomenout, ale nejde to. Bolest , která je ve mě zanechána se hojí pomali.Chybí mi slova krásna.Chtěla bych znovu snít,ale nemám o čem.

Kdo jsem? Nikdo... Vždyť to vím, tak proč jsem se ptala?