Mixtum giganticum III. Čarodějka

Každý den se slzami smáčí polštář,

peřinu tiskne na svá nahá prsa.

Po tváři jí stéká další slaná slza,

a nepomáhá jí říkat ani „Otče náš.“

Za maličké opuštěné malé robě

narozené v chladné dravé době,

světu, jemuž vládne Satanáš.

Pod rouškou drsné ironické tváře

cosi krásného se uvnitř skrývá.

Statný muž mlčí ani se už neusmívá;

A proto se svého boha stále táže,

zda přišel čas pohany rychle zabít,

střepinami ostatní jako dekou zakrýt,

až Alláh ukáže své mocné paže.

V nemocnici se dere nový život ven,

v porodních bolestech matka naříká,

s pocitem, jako by z ní život unikal.

Pro jinou ženu je to pouze sen,

srdceryvný nářek se mění v deprese,

sebemenší změnu žena nesnese,

zatímco další potomek byl unesen.

Postarší jeptiška nalezla cestu naplnění,

stará se o slabé a nechtěné dětičky;

v márnici nekrofil přinesl ti kytičky;

a ten druhý u jiných miluje strach, utrpení.

Dalekohledem šmírák dvě lesby sleduje,

aniž o tom ví, jejich akt ho velmi rajcuje,

než nastane jeho konečné vrcholení.

Novorozeně prvně spatřilo nový svět,

matka stěží svůj těžký porod přežila

a nová duše k jejímu srdci patřila,

zatímco někdo na zvíře vlétl hned.

Ti dva samotáři už nejsou sami,

s partnery tráví siesty pod hvězdami,

nalezli je přes vysokorychlostní internet.

Unesené dítě našli u známého pedofila,

jenž malé dětičky skutečně miloval,

jeho mrtvolu našli, každý by ho politoval,

jehož přítomnost se komusi nehodila.

Policie hledá zoofila, co znásilnil krávu.

Přestal chodit na léčení, bylo psáno v Právu.

Zvíře v klidu, jalovice jenom tele porodila.

Mrtvého, matka uneseného syna, zavraždila

naplněna hromadou negativních emocí,

v kritickém stavu, kdy jí nebylo pomoci,

svůj nepromyšlený záměr najednou učinila.

Láska mění se v nenávist, milování v násilí,

mocná čarodějka, co vezme kramle za chvíli,

po tom, jaký chaos mezi lidmi natropila.

Má mnoho podob jako blížící se smrt,

nemůžeš ji taktéž nikdy nahmatat.

Můžeš ji unikat anebo zas přivítat,

v momentě, jako bys ve stohu sirkou škrt.

Netrvá věčně, kamsi pořád uniká,

zůstane po ní chaos a jenom panika.

Že je nestálá, s tím se musí počítat.