Dvacet jedna gramů slov

Projela kolem

na sobě neviditelnou podprsenku

aby byla vidět

a její tramvaj

vydala horký povzdech

jako ty když říkáš ne

pak spadla první kapka

a zněla

jako funébrmarš pomalu bubnovaný prsty na umakartový stůl

a další

už zněly jako miliony políčků za pozdní návrat se rtěnkou na tváři

a růží déšť

nemravní psi

k sobě nestydatě čichají

jako ženy k testeru

než si koupí parfém

a kamenní andělé

mají ve tváři výraz

jako když ti přinesu málo peněz

pamatuji se

když jsi mívala rty od červeného vína

i mého spermatu

a za okny vycházelo rudé slunce

jakoby někdo vyvěsil japonskou vlajku

na znamení divného míru

a nikdo neměřil čas

ani vzdálenosti mezi námi všemi

a všechno se zdálo být tak přirozené

že nebylo třeba přemýšlet

nad tím jestli zemřu

a město bude lehčí o dvacet jedna gramů mé duše

i kilogramy mých hříchů