Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sefragmenty --- fragmentarizace bytosti
texty většinou zapsané na volných místech knihy Bytosti schopné zemřít
Vzal jsem krásu za šíji
A ponořil ji do inkoustu
Vlasec v oku ryby
Démon démon démon
Opojen samotou
tou nejhlubší zrozenou
z bolesti sladší než veškerá láska
stáčení vlny na vztaženou ruku
milostivost světce
obliny pláště portály a lodě
vitráže oči chrliče údy
myšlenky ptáci
rozum zvon
srdce
Stairway to heaven
Na nádvoří
Černá fontána vlhne
Požírám slunce
Stálý dutý chlad
Loutkový obličej
Vyřezaný škleb
Třísla prázdnoty
Běžíš dnem propasti
Stěny se chvějí
Dusí tě horký vzduch
Jen úzký pruh zeleného světla
Kdesi na konci křídel
Stopy Ikarova pádu na nebi
Bytí bytnost jsoucno
Nic neříkající o člověku Zde
Život s malými kraby poustevníčky
na okraji šedavého pobřeží vědomí
dunění vln dunění vln
nevědomí úzkosti
Touha zkřivená proudem
Měsíčního světla v poušti
Vlita do chomáče
Pampeliškových padáčků
Chrliče katedrál
Břečťane a ptáci
Pro Vás se ztratím
V zkumavce naplněné vakuem
Zkroucenec zmateně
Maluje
Draky ticha
Zaříkávač mlh zaříkávač mlh
Krásný muž kráčí raní ulicí
V kapsách břemeno zjitřelého vědomí
Poznání tvořící zeď prorůstající člověkem naskrz
Vždycky chtěl jít ještě blíž
Krásný muž démon ztracený v ranní ulici
Tóny dokapaly
Město utonulo
v náruči zapomnětlivosti
Znám krovky pouličních vran
Blouznivé zvonění
Když teď jako pták
Vyletím vstříc nebi
Omámená slunečními proudy
Kde složím křídla v čase noci
Hlubinu hvězdné samoty
Na svých křídlech neunesu
Dvě tváře
Rozříznuty v polibku tak
Že ani jedny rty nezůstanou celé
Poslové chtíče mi
Zjevují obrazy vášnivé
Podkopávají nohy
Ruce vlhnou a schnou
Sledujíc vlny úzkostí
Jsem krutost a úpěnlivost
Ztracených plodů
Zašlapaných
Pro slabost pro rozkoš pro sobectví
Odhazuji břemena
Pohroužím se v samotu
Ostrou tichou tvrdostí
Křikem uneseným větrem
Omotanou samotu
Jen letmo se tě dotýkám
Pohledem jenž má strach ze zrcadel
Milovat milovat
Řeky a propletence čar varují
Utéct schovat se
Milovat milovat
Jen sny
A směji se a propukám v pláč
Mluvím a nevím proč a nač
Jen pootevři oči lásko
Vždyť víš co hledám
Poklady vlhkosti
Vím lásko tolik železa a jasu
Ulámaných křídel
Jsem vlíbala na tvá záda
Stožáry něžnosti
Tělem vlévám ti na břicho
Slastná vína dotyku
Osamělý poutníče větru
Teď jsi přece za vodopádem
Svět zurčí dalekostí
Samotu plodí hlasy
Neznámých lidí vlasy
Stvořenost jiná
Ta která zjevuje
Před čím oči se zavírají
Zhýralost boření hodnot
Olejuje křídla k rychlosti
Zapadnuvších v lidskost
Jak mohu vydržet s vědomím věčnosti
Tu kostru pudů
Tu šťávu citů zlomeného těla
Upředeného z listí
Prolitého voskem vonných svíček
Proniknutého hadí rozkoší jedu
Hrátek jež s tělem druhého rozpouští se v hudbě
Tělo se proměňuje zdají se sny sny
Těžkomyslnost
Těžší a těžší mysl
V babylonskou věž městnají se idee
Malé kruhy utkvělých myšlenek
Milovat jen ze strachu ze samoty
Radši v oblaku nad horou chci spočinout
Lidi jsou zvířata prchlivá stvoření
Nemají odvahu ke zrodu
Porod nestvůr jež nesou vášeň
Omamnější než tanec motýlů
Samota se neptá po smyslu