Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Běloba kaolínu

22. 07. 2008
7
9
2486
Autor
Water Lily

Inspirace Max Ernst

Provaz jak tětiva. Hlasivky se dovolávají pomoci. Na kost jsme to všechno obřezali, že nezbylo nám nic. Uškrtit roupy na jehlici studu. Proteklo mezi rty nebeské panny. Tváře se jí leskly bělobou kaolínu. A na světlemodré zástěře se zatavily slzy do mastné skvrny od guláše. Dlaně v klíně čekají na přípravu ryby, a chlad z nich sálá jako z kotle-na zástěře už jsou omrzliny. Na vlastním provaze utopenec houpe se a v okně první hvězda. Šupiny se lepí na ruce, běloba obalila chladnou kapku potu. Prsty dohrály hru s nožem a je vykostěno. Svatozář někde na zemi v prachu u nohou panny, která v bolesti si kouše ret. A třísky se už do kůže zadírají!

Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených

9 názorů

Sirup
14. 03. 2010
Dát tip
*
Water Lily
03. 02. 2009
Dát tip
díky moc:-), no neškrtám skoro vůbec, tady jsem neškrtala nic, jak to padlo tak to lehlo:-)
čučenka
21. 12. 2008
Dát tip
Myslím, že na smutek v duši nejvíc pomáhá láska, to se pak v tobě rozsvítí samo :-). Ale vím, že láska nepřichází v době, kdy ji nejvíce chceme, nebo potřebujeme. Ona přijde sama, někdy nečekána a kolikrát nám úplně zamíchá životem. No a do té doby s tím životem něco musíme udělat sami. Třeba psát básničky, malovat obrázky, pracovat a snažit se vnímat ty lepší strány života... že? :-)
Water Lily
21. 12. 2008
Dát tip
Já vím, já se raduji z každého dne, vážím si každé chvíle, ale člověk je už asi takový...někdy je na povrch veselý, ale z duše nemůže vyhnat smutek. Děkuji za kritiku:-).
čučenka
21. 12. 2008
Dát tip
Jsem vzpomínala na to, jaké myšlenky jsem měla v 21 letech a přišla na to, že jsem se strašně pídila po poznání. Nebyla v tom žádná deprese ani zhnusení světem, jenže ... jsem měla docela normální dětství. Nevím, co se stalo tobě, ale všechno, co píšeš je tak smutné a beznadějné, jakobys to všechno viděla jen z jedné strany. Té temné. Rány na duši jsou určitě horší, než tělesná zranění, protože i ti, kteří jsou tělesně postiženi, se mohou radovat z toho, že začíná nový den a něco zajímavého jim přinese - byť by to byli jen ptáci za oknem. Dokážou vidět i to světlo, víš?
Bíša
20. 08. 2008
Dát tip
:+)
Water Lily
22. 07. 2008
Dát tip
Děkuji mnohokrát.
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru