Navždy nebo nikdy

     Navždy nebo nikdy

Kde jsi, můj opálený Franku?
Nepíšeš, tak mám na kahánku
se svou modřinou na Tvém čele
Zas jsi měl ve zdi nepřítele?
Nelži mi, vápno vpité v pleť
říká, jak ses chtěl zabíjet

Já, Franku, na dnes nespala
Honili jsme se pod Salzburkem
Jak Vídeňačka s černým Turkem
Já byla schválně pomalá
Ty nemocí však pomalejší
Vím, nezmohly by ani gejši
Vyléčit hrůzu, co Tě třímá
Když zatoužím při Tobě dřímat

Ty jsi mi zakázal Ti psát?
To už spíš poruč nedýchat
Dovolávám se Maxe Broda
Má svoboda je nesvoboda
Jdu na pranýř jak Jana z Arcu,
když zapomněls jak v Praze, v Arcu,
jsi pořád ke mně chtěl se vracet
v našem létě devět set dvacet,
kdy z Tvého lógru v hrnku zbyly
atomy, jež se rozptýlily
po mušli, kam Tvůj chrchel mířil
V plášti Ti štkali netopýři
A z analýz Tvé sklenice
 věšel se kelner na klice

Za osmdesát let a kousek
pan neobratný Matlafousek
se zeptá, jak se jiní ptali:
„Šoustali nebo nešoustali
ta flundra s Němcem, se Židem?“
A my s vyčpělým libidem
mu po Hádovi vzkážeme:
„Sami to vědět nechceme“