Hrůzná ataka

Zmocňuje se mě hrůza, cítím jí v každé částečce svýho chorýho těla. Má diagnóza zní úzkostná porucha. Něco přes tři roky papám "veselé" prášky, co mi maj dát mou, jinak roztomilou hlavinku, dohromady. Nu, povětšinou to jde, ale když mě chytne ta nechutná úzkostná ataka, jsem teda pěkně v prdeli. Není to jako když vás bolí něco fyzicky..je to zrůdná vyčerpávající bolest mysli. Šeredná bába, co si Vám sedne za rameno a do hlavy pouští svůj slizký jed. Celá se třesu, bráním se, ale ona se začíná smát, příšerný burácivý smích..její jed se spouští šíjí do hrudníku, bere si srdce a pluje do břicha, které už ví, že budou následovat křeče. Nemůžu dýchat..babizně to ale nestačí a atakuje i nohy, které mě najednou neunesou. Její smích je tak hlasitý, že se začínají přidávat ostatní lidé. Je mi na blití, chce se mi umřít..na TO poslední dobou často myslím..ulevit si sebemordem, ale to by ta šeredná čúza vyhrála na celý čáře. Tak to zas zkusím zvládnout..začínám si zpívat.