Za stéblem trávy

Připomínáš mi
- a asi vždycky to tak bylo -
stéblo podzimní trávy

Jsi ještě z léta rovná
ale občas kdesi
jsou v zádech přívalové deště
a kroupové biče

Za každým kolínkem
zceleným druhou bolestí
zavíráš prázdná okna

Vyvrácené panty v bouřích
dávají Ti vinu
Až příliš dobře víš
že úkrytu již není

Přesto je smyslem růst
pod stínem starých buků
vlastní sítí spřádat
proti svým zákonům

Připomínáš mi trávu
jež s okolním větrem zpívá
nevědomě hledajíc
klid vnitřního ticha