Smyjeme si písmo z čel

Smyjeme si písmo z čel

zaseknem se na počátku

rozpadu a rozchození

jak poškrábaný gramofon

prohloubeninou v kůži

prorůstají na etapy

ne šípy nýbrž bodláky

protínají pavučiny do nás tkají

zipy v srdcích

zapínají

V tandemu však asynchronně

zaklubem se do kokonů

můra k můře

pro motýly nezbývá již místo

jak legrační zdá se být

když z lógru na dně sklenice

vylétají upíři a vysávají

ty životodárné prameny

přímo ze studní

…studených očí přibývá

Pokradmu plouží se 

šeříky šeravých šrámů

a pokrývají samotáře

kteří vědí kolik váží tíha

na milimetru krychlovém

ze začmouzeného dne

rozemletí napadrť

z ústupků

nakupených do vrchů

na přebytečném kusu

sedmicípé chlopně.

..vždyť už delší dobu se mi

vůbec neokysličuje

krev...