Konec veverek

a Rabb tu "soutěž" zatím zrušil...

Pan Petr Veverka je obchodník. Vlastní malý obchůdek se smíšeným zbožím na rohu ulice, kudy chodí děti do školy. Přes ulici je velké parkoviště, za ním parčík, v něm dětské hřiště, kam maminky vodí svou drobotinu. Na těchto skutečnostech pan Veverka postavil svůj podnikatelský záměr – nealkoholické nápoje pro řidiče i pro školáky, v prosklené chladničce bagety, obložené chlebíčky, kelímky s různými saláty a jiné svačinové dobrůtky, v regálech cukrovinky, sušenky a oplatky s oříšky pro ty sladkomilnější zákazníky. V malém mrazáku nanuky, eskyma, kornouty se smetanovou i ovocnou pěnou. Každé ráno, za deset minut šest, vyjde usměvavý pan Veverka z parku, obejde parkoviště, zachrastí klíči ve staré mřížové roletě, obejde pult, navlékne pracovní plášť a je připraven přijmout první zákazníky. Cestu do práce mu v parku obvykle zkříží skutečná veverka, pan Veverka se usměje: "Nazdar, jmenovkyně", sáhne do kapsy a pohodí ku stromu, kde mu zmizel z očí ten rezavý kožíšek, pár oříšků. Je to už dlouholetý zvyk, taková úlitba, odměna za dobrou náladu, kterou mu to setkání navodilo... Ceny jsou pevné, tady se nesmlouvá... Ale k nákupu pan Veverka vždy přidá úsměv, dobré slovo a kloučkovi, kterého maminka poslala jen pro rohlíky a dala mu "přesně", tak tomu pan Veverka přidá i slaďoučký cucavý bonbón "od cesty". "Není to na zbohatnutí, ale dá se tady slušně vyžít", říkává obvykle pan Veverka, když večer spočítá tržbu, připraví objednávku na zítra a zavře krámek starou mřížovou roletou. Jednoho dne se na parkovišti objevily těžké stroje, lidé s pilami porazili několik vzrostlých stromů, které lemovaly dětské hřiště, na ohrazeném prostoru se objevila nejdříve jáma pro základy, za krátký čas se začaly zvedat zdi... Pan Veverka teď musí obcházet to staveniště, oči mu samy padají na velkou tabuli "tady staví..." Jeho jmenovkyně se nejspíš odstěhovaly dál od té rámusivé ohrady, už je nepotkává. Pan Veverka sáhne do kapsy, vyndá pár oříšků a po jednom je vkládá do úst – zamyšleně obchází kolem té ohrady a tabule, ale nezdržuje se, spěchá otevřít obchůdek. Jen ten úsměv, takový profesionální, ten teď navléká až za pultem, spolu s pracovním pláštěm... Trvalo to snad jen tři – čtyři měsíce. Pak dělníci odstranili ohradu a na místě někdejšího dětského hřiště se v celé své kráse začervenala nízká stavba s velkým nápisem PENNY MARKET... Pana Veverku přepadaly obavy, už když chodil kolem té ohrady. Když viděl, jak do ní vjíždějí nákladní auta a začíná se naskladňovat zboží. Ale dnes, dnes už přijeli i pekaři, žádná jedna přepravka nebo dvě, dvě velká auta plná pečiva... Teď už pana Veverku úsměv opustil a nastoupil strach: Nejdříve tam lidé půjdou ze zvědavosti, potom kvůli pestřejší nabídce a konečně i kvůli cenám, oželí ten milý úsměv i vlídné slovo... "Víte paní, že dnes mají rohlíky po koruně a akční slevy na oříšky, mandle, kokos a mák?" Dnes pan Veverka ani nezachrastil klíči, neodemkl mřížovou roletu, jen na tu mříž pověsil velkou tabuli s nápisem "NA PRODEJ".

---