Slza

Jedna slza za všechny křivdy,
plazí se a její stopa zasychá,
plazí se jako vrah,
kterému se svědomí opět rozdmýchá.

Slza jemně šimrá po tváři,
ale nechám ji dál plout,
je poslední myšlenkou,
na moře krásných chvil s jednou kapkou zlou.

Už nabírá směr ke koutku úst,
ale nedokážu jí odpor klásti,
neboť by mohla zrychlit,
stát se životem padajícím do propasti.

Nakonec slzou stejně zvlhnou moje rty,
ale už jen ze zvyku,
je hořká, ne slaná,
jako verše všech zamilovaných básníků.