Strádání

taková klasika, s něčím takovým se dá bych řek vždycky něco dělat

Jedna mimoliterární poznámka: známý rozdíl ve vnímání situace mezi pohlavími způsobuje, že ona naděje bývá falešná. Ženy velice často neumějí odmítnout chlapa, k němuž chovají sympatie, ale ne lásku, pro něj dostatečně jasně, přímo a natvrdo, aby mu tzv. neublížily. Neuvědomují si, že pokud dotyčnému poskytnou sebemenší úhybný prostor, tak si z podstaty roztouženého samečka naděje dělat nepřestane, a tudíž mu v konečném důsledku ublíží daleko víc. Není to chyba žen ani mužů, prostě to tak je.

Díky, ano vlastní zkušenost, stále trvající: Když ty chceš víc a ten druhý (ta druhá) jen přátelství není to zrovna lehké...navíc, když ví, že bys ji rád měl, ale ona tě "prý s těžkým srdcem" odmítla...tedy prozatím, nevylučuje někdy v budoucnu něco víc...to je ta naděje, která zůstává...

..no ale, promin, ona jakoby na konci spadla na samem konci od panaboha, na me tak pusobi: alsespon....jinak ja nadeje chvalim, a jak....!!! (vlastni zkusenost:)))

Taky že ano, konec mé básně nebásně má značit naději...

...pro me az moc porazenecky: dycky se da, myslim, neco delat.......... :)

Ježíši, vykrystalizoval - to mám z toho, že jsem přepracovanej

černá lovkyně: cože, rýmem? Ajajaj. Element6: jsou různé druhy veršů, ten český vykrystalyzoval jako sylabotónický, to znamená, že záleží na rozmístění přízvuků a počtu slabik ve verši. Verš je tedy vázán nějakou záměrnou organizací přízvučných slabik. Konceptu se říká metrum, praktické realizaci pak rytmus.

Vlastně ani nevím, nevěděl jsem, jak mám vázaný text pochopit a co si pod tím představit...

A prosím tě, prozradíš mi, čím je verš vázán?