Jsem paní...

Jsem paní laskavého, útulného domu

      zeleninovou zahrádku a ovocný sad si připočtěte k tomu;

                          a prádelní šňůry napjaté pod květy zplanělých mandloní

                                           co všechna trička a všechny džíny tak hořkosladce provoní...

                                           Jsem paní nad cíchami s šeříkově modrým proužkem,

                                                    nad svým tichým, jednočlenným vyšívacím kroužkem

                                                       v němž vytvářím pro ten dům starosvětsky milé zbytečnosti

                                                          - prostírky třeba, jimiž se uctívají zvlášť vítaní hosti...

                             Jsem paní sněhobílých záclon ze kterých voní borovicová škrobenka,

                    jsem paní vchodových dveří, co u nich stojí ta starodávná kropenka

           s vodou (nesvěcenou). Odmačují se v ní tři ploché štětce

      ve chvílích, kdy malovat se mi prostě nějak nechce...

Jsem paní kouzelného trámového podkroví

         plného příběhů, které však nepoví (protože krovy -prý- nemluví);

                    prostoru plného slunce a dřeva a almar po babičce

                                  kde ze stropu visí sušené bylinky a ze zdí staré ztvrdlé smyčce...

                                                                                              Jsem paní legračně maličké kuchyně

                                                                           tak vlídné, že milost našla by asi i u tchyně.

         Jsem paní spižírny, v níž nikdy nechybí rýže, cibule a mléko (šálku alespoň půl)...

                         A na dřevěném stole dychtí po návštěvě chléb a hrubozrnná sůl.

                                             Jsem paní salonu obloženého tmavým dřevem,

                          Plného knih, kytar, polštářů, a samozřejmě s krbem;

             nechybí stolek pro šachovnici, houpací křeslo ani ušák

pro hosty s cylindrem připraven je speciální věšák.

                                               Jsem paní nad ložnicí jež voní po fialkách a levanduli.

                                                              Noční chlad provívá závěsy a pak se k povlečení tulí...

                                                       Já zde však večer neuléhám a nebudím se zrána;

musela bych totiž spát sama – protože dům, kde jsem paní, jaksi nemá pána...

Jsem paní hřejivého, útěšného domu

                 na polosamotě. Les a hory si připočtěte k tomu...

                            Ten dům však, ač je pro mne tolik cenný

                             má jednu chybu – že je jen vymyšlený...