Pravda a Lež

Šel krajem mudrc se svým žákem. Došli k studni, u které stály dvě ženy, které si byly jako vejce vejci podobné. 
"Hle" - pravil mudrc. "Zde jsou Pravda a Lež. Jedna musí mluvit stále pravdu, druhá pak musí stále lhát. Přesto je velmi obtížné rozpoznat jednu od druhé, mají li odpovědět pouze ano či ne." 
Žák se jich tedy otázal: " Ty jsi Pravda? 
"Ano" odpověděla první. 
"Ano" řekla druhá. 
Přistoupil tedy k první: " Lže tvoje družka, když tvrdí, že je Pravda? 
"Ano." 
"Ano," odpověděla druhá na tutéž otázku. 
Žák se zamyslel a do třetice se otázal: "Lhala by tvá družka, kdyby tvrdila, že ty jsi Pravda?" 
"Ne," pravila jedna. 
"Ne," odvětila i druhá. 
"Vidíš," děl učitel, "na každou otázku můžeš od nich obdržet protichůdné odpovědi, jen na tu základní - co je pravda a co lež, na tu odpověď není. Někdy i lež může být pravdivá, a i pravda může zalhat." 
"Nerozumím tomu…“ přiznal se žák. 
Mudrc se tedy obrátil k ženám řka: "Může být lež pravdivější než pravda?" 
První řekla - ne. Druhá na to - ano. 
"O které teď soudíš, že je pravda?" optal se žáka. 
"Ta, která odpověděla - ne!" 
Mudrc se usmál a pravil: "Tvrdím-li popravdě, že mé tvrzení je lež, pak, pohříchu, lžu. Jestliže však lžu, že mé tvrzení je lež, mluvím tedy pravdu. Řekla-li tedy Pravda - ne, pak zajisté lhala. Jak tedy rozpoznáš Pravdu od Lži?" 
Když ušli mlčky hodný kus cesty, zastavil žák a obrátil se na mistra: "Pravda byla ta na nalevo od studny." 
"Jaký máš důvod pro své tvrzení?" nechápal mudrc. "Vysvětlil jsem ti přec, že mezi nimi není rozdílu. Ne snad?" 
"Jistě, mistře," odvětil žák. "Na první pohled byly téměř identické. Jen ta vpravo… No… Měla trochu kratší nohy."