pohled zpátky

už toho zbylo jenom do ošatky
a jsou to samé naředěné stíny
že klademe si otázku
zdali v tom dávnu nežil někdo jiný

všechno se v čase rozpadá
i to, pro co jsme dramaticky žili
co mělo smysl za mlada
jsme lehkovážně opustili

už jen ty první vzpomínky
jen ty jsou nedotčené v čase
jak malé třpytné kamínky
až k slzám šťastně vzpomíná se

ach, dětství, sny a vzpomínky
jak ty se krásně rozvoní
v objetí dávné maminky
z povijanu pod jabloni

6. září 2008