Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ještě to nevzdávám

19. 09. 2008
3
3
1966
Autor
Delfín

Tohle je sentimentální báseň z velice dávné doby, stará více jak dvacet let. Nevládl jsem slovy ani zdaleka tak hbitě jako dnes, ale přesto jsem podlehl vábení Múzy a zkusil to dát do veršů...

 

Dým z cigaret se líně k nebi courá
a svíjí se v modravých prsténcích,
život sny jako domky z karet bourá,
je rázem veta po nadějích mých!

A dívka ještě včera mi tak blízká
se nyní s jiným vede alejí,
v korunách vítr rozpustile píská,
i ti vrabci se mi vysmějí.

"Co tady chci?" Sám sebe nyní ptám se.
"A jaký smysl má to žití mé?
Já toužil jsem po lásce, něze, kráse...
Však zůstaly mi jen mé iluze!

Leč dost již nářků, třeba začít znova!
Vždyť nemohu to jen tak provždy vzdát!
Zbabělec snad se za svůj nářek schová,
já hledám dívku, kterou měl bych rád...

Snad ještě někde Láska na mne čeká,
možná již navždy musím se jí vzdát!
Však než mne v sobě skryje země měkká,
dál musím žít a s životem se prát!


3 názory

Manuamanua
01. 11. 2010
Dát tip
Pěkné.

Delfín
20. 09. 2008
Dát tip
Jenže je to nejméně čtvrt století staré! Takový drobný hřích mládí...;o( Oči Tvé se zas zaleskly jako dvě něžná jezírka, duše o dávných Láskách sní a srdce špehýrka se zlehka otvírá snad citům novějším... I to mé touhu zná, jenom ji konejším pouze do veršů svých ji skrytě ukládám, předstírám světu smích a oči utírám... ;o(

páni, to je tak dojemné, i přes ty archaismy stále oslovující naléhavé volání našich duší...* - až se mi zalesklo...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru