Žlice

Každej podzim touhle dobou když svítí slunce a je ostrej vzduch vzpomenu si na svůj nástup do zelenýho mundúru seděl sem v parku před kasárnama a nechtělo se mi za bránu byl ještě čas - pročítal sem seznam věcí kerý sem měl mít u sebe bylo tam všecko i šití od babičky vo němž sem pochyboval že je vůbec třeba - ale nenašel sem žlici „ Sakra já fakt nemám žlici čim tam budu jíst ?!“ zved sem se a šel do první ulice někde žlici sehnat …žádný domácí potřeby… na rohu byla hospoda zvenku taková podivná vešel sem dovnitř samej cikán i za výčepem cigán koukal na mě jako na zjevení -co to tady stojí za hubený vyděšený neštěstí s velkou hlavou „ Nemáte prosím žlici ? du na vojnu a nemám žlici koupil bych ji“ „ To víš že ti ji nedám zadarmo“ starej cigán na to „ Dej mi deset korun a tady si jednu vem“ Dal sem mu deset korun a vytáh si ze stojanu hliníkovou žlici cigáni se smáli a já rychle z tý hospody utek ještě sem si pak na chvilku sed do parku zapálil si cigaretu a znova si překontroloval seznam měl sem všecko vydal sem se tedy za bránu - když pan desátník kontroloval věci kerý sme si měli přinýst a já ukázal příbor a žlici tak mi ji pan desátník sebral „ Na tohle tady zapomeň kafko zapíčená – bagrem jíst nesmíš…rozumíš?!“ - nerozuměl jsem ale po pár dnech sem to pochopil daleko víc sem potřeboval to šití

---