Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..triptych: requiem za léto..
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
mému městu dnes ve dvě hodiny ráno pršelo do komínů
a do děr ve střechách.
a těmi to pak kapalo do kádí, co stály tiše po půdách
do kádí, ve kterých je stále poschováván
všechen ten starý zrezivělý strach.
a ve staré zahradě, ve dvoře za průjezdem kapaly barvy do listí,
když tekly smývané ze špatně zakrytých obrazů,
a v jednom ze tří blízkých kostelů holubí torza za světlo, za štětce a za krásu
requiem bez hlasů zpívaly..
tehdy já jdu městem a domy dolů na ulici okapy déšť plakají..
na pobřeží větrného mlýna od jakuba von ruisdaela
vítr čechrá vlasy a suší rybářské sítě. teď však obloha náhle potemněla,
v kolébce se otočilo spící dítě, z dáli zní dutě bouře.
a do přístavu přijíždí loď plná podzimu z dalekých krajů..
v městečku za kopcem chlapci v čepicích rozcákávají čerstvé louže
a já zatím bez dechu taju,
když mi v mlýnici píše prsty písně do vlasů umírající léto
a stroj klapá a klapá a létu už se noty pletou
a rty modrají..
a za sýpkou se –zatím potají- v šumotu padajícího listí ujímá žezla nový vládce.
tři děvečky v čepcích spěchají po úbočí a poslední vůně těla léta počíná se z mlýna ztrácet...
u stolu mám zrcadlo a v noci tam u něj hodiny sedím,
maluji vlastní tváří portrét doktora gacheta a náramně mi to jde.
ten knír, ten zvonek, ta melancholie..
můra uvízla mezi okny a o sklo sebou mermomocí mlátí a třepetá..
zmatená, že nemůže ven.
tak nějak mi teď je,
a bude to asi tím, že nemám hvězdy, co šla by se mnou nocí
po té mé cestě s cypřišem