Polibek smrti

Nechci se tě dotknout, ale tohle by neuspělo ani za největší módy dekedence. Jednak se to tváří jako rýmy a přitom se to nerýmuje ani rytmicky, ani zvukově, a pak červené kanape ve mně vyvolává úplně jiné představy než jsi asi měl v úmyslu (při nejlepší vůli se mi kanape nehodí do hrobky), po prvních dvou verších by jeden čekal spíš, že se vypravěči bude zdát o růžových slonech nebo tak něco. Po lehké depresi přijdeš s podzemím a červy a nakonec místo na červeném kanapi spíš v hrobě. Příště to zkus ve volných verších a nedrž se tak zažitých klišé z přelomu minulého století ;-) (A hlavně mě neber moc vážně.)