Vzpomínka

Sliby dané v neděli

o měkkoučké posteli,

těším se jako malá,

bych se Tvou na noc stala.

Ještě týden a bude klid,

přijdu se za Tebou přitulit.

Pátek, nešťastný toť den,

horší než zlý sen.

Nářek mě budí,

oči mne studí,

mozek stagnuje,

vždyť Slunce na obloze je.

Hledám varianty, moc jich není

a není nic, co to změní.

Pátek, nešťastný je den,

horší než zlý sen.

Silnice, flákance krve na ní,

jež auta bezostyšně rozjezdí.

Nedotýkejte se toho, nechte to být!

Tvá tělní tekutina se má na pneumatiky přilepit.

Opodál - dvacet a jeden krok

do srdce mi vjel železný hrot.

Pátek, nešťastný den,

horší než zlý sen.

Na krajnici zaschlý kruh krve,

nelidský řev se ze mě dere,

musím zemřít, to nejde vydržet,

auta se mne snaží nepřejet.

Klidně, když chtějí, mají mě mít,

už se mi nechce, nechce žít.

Pátek, nešťastný byl den,

horší než zlý sen.

Spím ve Tvé posteli,

ne tak, jak jsem snila v neděli.

Jím borůvkový koláč, jenž byl připraven pro Tebe,

z Tvého jména mě pokaždé zazebe.

Vytrhnu fotku ze studentského deníku,

trhnu sebou, když někdo zašramotí klíči u dveří a sáhne na kliku.

Pátek, nešťastný to byl den,

horší než zlý sen.

Sebeobviňování a srdcervoucí pláč,

navštívil nás v noci Satanáš.

Bylo Ti necelých osmnáct let

a nemohli jsme Tě zadržet.

Je to už čtyři roky zpět

a já nepřestávám pátek nenávidět.