Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dárek

09. 10. 2008
1
8
1174
Autor
toyenka

Dárek

     A tak jsem pohlédla do očí bez dna. Celým mým tělem prolétl v jedné vteřině strach a touha ruku v ruce. Strach z poznání lidí a touha o nich něco vědět. Nevím, čí to byly oči, ale rozhodně neměly dno. To dno se ztratilo cestou tím lesem lidských bytostí bez vlastního názoru a bez páteře. Les hrozných lidí, a já se děsila bezedných očí a hledala jeden žhnoucí pohled mezi tím vším prázdnem...


     Marně. Prostě tam nebyl a já si to neuměla připustit, protože připustit si to, znamenalo prohrát. Prohrát zase další korálek z těch navlečených na šňůrce. Pamatuješ?
Kdysi jsi mi tu šňůrku daroval a já ji od té doby mám schovanou a navlékám na ni korálky... korálky všedních dnů..


     Jednou se budu probírat svou šňůrkou korálků a hledat jeden jediný drahokam, který se tam někde mezi nimi schoval.. Budu se dívat do dálky a konečně poznám, který z nich to byl... Protože na konci každé cesty začíná nová pouť, tak věřím že se objevíš i ty, abys mi dal nový dárek, novou šňůrku na nové korálky..


8 názorů

gemina
11. 10. 2008
Dát tip
příliš moc obrázků na jednom papíře

Honzyk
10. 10. 2008
Dát tip
...nestras, prosim..:)(((

toyenka
10. 10. 2008
Dát tip
tohle je Toy.. prave takhle.. je v tom vyzva.. ze na konci uz to bude jedno.. ktery z tech koralku byl drahokam.. a.. hruza.. protoze az na to kdokoli z nas prijde.. tak bude vedet.. ze je na konci..

Honzyk
10. 10. 2008
Dát tip
jako Snoo, jen dodal bych, ze jak rozvedena, misty n e o h r a b a n a.............

Aiscis
10. 10. 2008
Dát tip
nevim zda je to tim zubarem a jeho umrtvovacimi prostredky, ale mne se to libi .)

Ay´Le
09. 10. 2008
Dát tip
v prvni casti se ti az moc opakujou bezedny oci a pak ta snurka na navlekani koralku pusobi dost omsele

Patcheesa
09. 10. 2008
Dát tip
,,Nevím, čí to byly oči, ale rozhodně neměly dno. To dno se ztratilo cestou tím lesem lidských bytosí bez vlastního názoru a bez páteře. Les hrozných lidí, a já se děsila bezedných očí a hledala jeden žhnoucí pohled mezi tím vším prázdnem..." - tohle znám, taky si tak někdy připadám mezi lidmi a v tu chvíli se cítím vždycky šíleně opuštěná.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru