Garderoba

v císařových nových šatech
Láska světem chodila
bodláčím a trním, blátem
za nos si mne vodila

S holým zadkem, s nosem vzhůru
nesla se jak v brokátu
a já za ní slepě kráčel
veden jako na drátu

Pak mi řekla že je náhá
a já se tomu hlupák smál
než mi strhla klapky  z očí
- pak už jsem jen zaplakal

To z těch jizev od všeho trní
a těch šrámů, zaschlá krev
pachuť bahna, co zdusila mi
z očí jas a z hrdla zpěv

Těch zvácených dnů a  krušných nocí
kdy v bezmocí jsem zaťal pěst
a z bolesti a zlých můr k ránu
a ze žalu marných cest.

Nahá Láska chodí světem
kdo by to byl do ní řek
pohádky lžou o ní dětem
dospělým mola přehlídek

Sklízí aplaus plných sálů
tajemný úsměv na líci
a vždy jako  ze žurnálu
nadšení jsou kritici.

Však celou tou svou "garderobou"
mne stěží dnes již oslní
za holu řití nepolezu
do bláta ni do trní