Nebe, peklo, Ráj-1997

Nebe, peklo, Ráj-1997

Když k Tobě láskyplně promlouvám, mám tichý a temný hlas,

udivuje mě však jeho neskonalý jas,

neznám vyvoleného, který by mě umlčel,

to raději bych na chvíli odešel

a obloukem se vrátil zpátky

jako ten,kdo chodí zadními vrátky.

Slunce stále výrazněji svítí v Tobě,

já nepodléhám své zlobě,

protože být s Tebou je učiněný Ráj,

vždycky byl a bude Máj

po Tvém boku; nenacházím v našem chování nudu,

ani se neoddáváme studu,

jsme čistší než porcelán,

v ráji svítí Slunce lán.

V Ráji pozemském lze dosáhnout určité Nirvány,

stavu, v němž dvě věci jsou nepoznány

a přece je známe,

do jejich tajemství neustále pronikáme,

znám Tě a neznám Tě,

co podle Tebe je lepší??

Nebudu vypadat jako dnešní,

když Ti řeknu, že mne

Tvá přítomnost brzo zmate,

tak jako nikdy předtím

za Tvou neznámou letím.

V pekle je to jiné,

tam se škvaříme v kotli a vůbec nespíme.

Jsi mocná-

mocnější než kterákoli jiná,

jsi však stejně ke mně láskou nemocná

a je taková i Tvoje zamilovanosti síla??

Otázku tuto kladu

ne nepodoben z Ráje hadu,

který vede ke hříchu,

někteří tím překonají svoji pýchu

a konečně získají svou lásku,

svoji vysněnou a neopakovatelnou krásku.

Nemám rád, když někdo mluví neobratně jako politici-používají hodně cizích slov v češtině.

Pořádný řadový politik má největší šanci dostat se do pekla,

aby si ho tam za jeho nekalosti vlastní žena upekla.

Jsi démant noci

a já tak slabý, že nevydržím bez Tvé pomoci.

Mou jedinečnou rozkoší

je zdraví a síla v mém hrudním koši.

Láskou jsem k Tobě nenadále vzplál,

otázka však zní: „Co bude potom, co bude dál??“

Nebe je jediná dimenze,

na níž vstoupit lze,

v Pekle se nic nevyřeší

a v Ráji se na hrachu klečí,

oblaka mne obestupují

a já se ocitám ve sluji

draka s božským názvem život,

je to můj jedinečný pilot,

nic bych nedal za bytí jinde,

ono se na ono a toto přijde,

když je právě nejhůř a když se člověk cítí ponížen,

jeho nadčasovost spočívá onom slově jen:

to slovo se jmenuje láska,

při této bitvě postel praská,

nic dál Vám však říct nemohu,

neboť musím jít do svého brlohu.

Vrátil jsem se s metálem,

moje milá mne málem

snědla závistí, mé ruce se přepnuly

a všechny své síly vypnuly

k jedinému cíli,

jež tkvěl tam, kde je mráček bílý,

v Nebi nelétají čarodějnice ani Karkulky,

to bystě byli na špatném místě-

v hlavě mé sestry Makulky,

ta by Vám dala zadostiučinění,

jakého na světě nebylo a není,

promrskali byste politiku, nekonečno a sport

a přitom byste baštili dort.

V Nebi se cítím nejlépe,

tam mám dokonce své místo,

budoucnost mám dozajistou

a proto mi nestraší v hlavě,

ať žije Nebe a jeho svět,

jediný tento nadpozemský květ!!