Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

sentimentální

13. 10. 2008
14
17
2828
Autor
Ó


 setkání na konci cesty
jsou asi nejtěžší

   jsou nejtěžší...


a tolik bych ti toho chtěl ještě říct

      chtěl říct ...  

     
  kde jsi se toulala

      toulala...ach...toulala...


 tenkrát když noci byly teplé

  tak teplé...


a k ránu u ohně jen žhavé uhlíky hřály záda těm
kteří zůstali sami

     sami...tak sami...


tenkrát bych si tě rád namaloval
víš
tenkrát bych si tě rád namaloval

červenou
oranžovou
a zlatou

zlatou...zlatou...zlatou...


ty barvy vidím teď všude kolem

 všude kolem...


   a proto asi  cítím jak moc mi chybí

chybí...chybí...chybí...

asi jsem je všechny rozdal
oba jsme je asi rozdali

 rozdali...rozdali...


a  teď napodzim
jenom sentimentálně skládáme k sobě písmenka
  která ještě zbyla

    která...
zbyla....zbyla...zbyla...


17 názorů

Marlav
12. 10. 2009
Dát tip
*

Ó
23. 02. 2009
Dát tip
...ošklivé...potěšilo...moc líbí....gratuluju...děkuji...děkuji...děkuji...Ó

Impresse
23. 02. 2009
Dát tip
Líbí, moc...opakování má svůj význam*

Safián
21. 11. 2008
Dát tip
V tom opakování, jsou to vlastně jakási echa, je právě největší síla této básně. Gratuluju.

to je píseň přeci... píseň to je,píseň to je*

Ó
25. 10. 2008
Dát tip
...děkuji za připomínky...toho opakování jsem se nechtěl vzdát...měla to být...taková vnitřní ozvěna...rozhovor...tak jsem to upravil graficky...

Anetté
25. 10. 2008
Dát tip
Báseň krásná, ale nějak mi tam taky nesedí to opakování no, to je na Tobě, za mě tip*

Nevím, jestli to opakování je zrovna to pravé, ale jinak se mi to moc líbí*

opakování matka moudrosti, přeci. Otec neznámý...:o) vyvolává zajímavé poity...

nic krásnějšího v posledních dnech mi nevyvolalo stejný pocit...*********************************

Horavin
14. 10. 2008
Dát tip
Ó - a přece je mi takový patos milejší všech patosů, protože má v sobě špetku vlídné sebereflexe, schopné pohlíčet na vlastní smutek s úsměvem. To není rezignace, spíše odvaha k nazření beze ztrát radosti. :o) *

Anyz
13. 10. 2008
Dát tip
podzimni melancholie a kroky poztracene v zamlzenych ulicich*

avox
13. 10. 2008
Dát tip
hůř se z toho vyďobávají myšlenky, ale o to víc kape stesk... I když to nejdůležitější jsi řekl hned v první sloce a je to smutná pravda */

Marcela.K.
13. 10. 2008
Dát tip
To opakování...nevadilo by mi, kdyby bylo nějak jinak...zdá se mi to místy příliš toporné a nucené...ale neporadím Ti jak :-)

Diana
13. 10. 2008
Dát tip
Mně se to opakování líbí. Je to působivé, monotónní, připomíná refrén písně, ukolébává a prohlubuje nostalgii. V básni je smíření, rezignace - a harmonie. Mně se líbí moc. T***

neroušek
13. 10. 2008
Dát tip
Velký Ó, možná že to opakování stejných veršů není úplně nejšťastnější.Když jsi VELKÝ O, tak si myslíš,že vše musí být velké.I kratší báseň je hezká.Jinak povedené.*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru