Slova k lidu volaná.

Slova k lidu zvolaná

Slyš lide ta slova, jež zprávu Vám nesou,

Tak přec jich poslouchej

a zamysli se, cos kdy dobrého udělal?!

Jen ve špíně žiješ,

v té špíně, kterou kydáš na ostatní. A klacky pod nohy jim házíš.

Ty nikdy nezastavíš mne.

Já zastrašit se nenechám.

Vstříc všemu novému půjdu, ono stojí to za námahu,

kterou já ochoten vykonat jsem.

Já hrdě půjdu vpřed, nezastavím před nikým.

Já nenechám se omezovat.

Nechci být spoustám,

jen svoboda mne od tebe odlišuje!

 A hrdost na sobě dám znát, i kdy ty mne budeš proklínat.

 Já však neslyším ta slova lůzy,

mne vnitřní hlas, hlas srdce vede.

Snad po správné cestě jdu.

Když zastavím, či zaváhám, tak smetou mne..

Oni jak já stále vpřed jdou...

Jak zvířata se za mnou táhnou,

jako když šelma flák masa v dáli cítí,

já však daleko mám ke zdechlině...

Zastavím-li, bude mi jen kvítí

v šeru tichém společnost dělati.

A já pod nimi v onom stínu hníti.

Však po tom já netoužím. Ještě jsem neskončil.

I v chvílích posledních náskok si udržím,

V dálce svoboda, už ji zřím.

Již jen pár kroků od ní dělí mne.

Až budu v cíli, na neúspěchy duše má zapomene.

Vítězně stanu v cíli,

již jen malou chvíli

zbývá mi kupředu jít.