Prokletá bestie, ať smaží se v pekle!

 Prokletá bestie, ať smaží se v pekle!

Když člověk člověka zradí, jako by mu do zad nůž vrazil.

A aby rychle konec jeho byl, ještě s nožem v ráně zakroutil.

To bytost lidská už není, když něco takového bližním svým činí.

Ta v zvíře zpět zakrněla, když vše co lidské měla, rázem ztratila.

Ne, on kousek citu nezaslouží si.

Ten, co dříve přítel byl

rázem vše dobré zahodil.

A k nám, blízkým svým

starost a vrásky připravila

ta osoba, na níž pohled možný není.

Když vidíš jí, jen ohavný škleb s kůží shnilou, jíž červy požírají, jak na tebe žluté zuby cení.

Tak já ji vidím dnes.

Mne při pohledu na ní chytá běs!

Ty, bytosti zlá, s zuby shnilými, odvrať ode mne svou tvář.

Kdy už necháš být nás.

Když my už dobří jsme ti nebyli

tys všechna pouta zpřetrhal!

Nu což, my se tě o nic neprosili

Ty ještě připlazíš se k nám.

Až zůstaneš na světě širém sám.

Až člověk poslední tě opustí

jak dříve ty nás

pak i ty si uvědomíš

že ohledu k druhým mít musíš.

Ty nejsi na světě sám.

Já přeji ti, ať Osud velký s tebou zatočí

Jen On je schopen ti ukázat, jak život pustý člověka mučí

Ten život já ti přeju jen,

ať nesplní se ti nikdy žádný tvůj sen.

Ať život v troskách jen

stane se tvým osudem.

Pak, až v hnoji ležet budeš

jen cárem hadrů oděný

A sháněním potravy k smrti znavený.

ty budeš hlady umírat

v tu chvílí já se budu smát

a na hrobě tvém nuzném,

já zatančím si rád.

Jak já se budu smát,

když na hrobě tvém

nuzném a špinavém

budu já vesele tancovat!