Pocta veleduchovi

I.

Jsou přišedší a odšedší

podobni štěnici či vši,

jsou hrdinové stálí.

Jsou Monumenti přepevní

jež odolali tlaku dní,

jsou ti, kteří se báli.

II.

A nade všechny v každý mžik

čníš Ty – největší romantik

a uragán tvých rýmů

je nepodoben jejich mdlým

a podlým šlehům proradným

ze štiplavého dýmu.

III.

Jen zaduj nad tou pápěří,

ať každý moudrý uvěří

kde skryta je ta síla.

Ať každý shnilý holedbal

si přizná, jak se strašně bál

účinků Tvého díla.

IV.

Až ty, co ze své malosti

se jednoho dne vyprostí,

ze zajetí zlých duchů

Zbyde jen hrstka bídníku

zapomenutých ve mžiku

v štiplavém temném puchu

V.

Dál odolávej, dál se bij

duchovna svého třímej kyj

dál ukazuj nám cestu!

Ať všichni, kteří síru dští

ti vandalové nelidští

neujdou Tvému trestu!

VI.

Nechť ukojen je každý ten,

jenž očekává den co den

Tvá sdělení, vždy  tuše,

že´s maják náš, že´s velikán

jenž lůzou výš a výš je hnán

Že´s naše veleduše.