Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ROBINSON MEZI LIDMA

28. 07. 2001

1268

Autor

Pluto

14.11. 1981 Lide radi narikaji, a nevidi sami na sebe...

ROBINSON MEZI LIDMA

Prisel do kavarny,

sobe rikal samotar,

sed si osamele k stolu,

a vsak jinym hledel v tvar.

Zajimal ho jejich nazor,

na tu jeho "samotu",

chtel by obdiv,

mozna litost,

v lidech cekal porotu.

Dosti dlouho sedel tise,

strnule si kavu pil,

pak se smutne prosel salem,

- opet s lidma domluvil...

Jen si postesk, nad svym zalem,

- nikdo si ho nevsima...

kdo vsak chce byt samotarem,

ten se v tvare nediva...

x x x

Krel

02. 08. 2001

Dát tip

krásně napsaná pravda!! !*

Neustále máš dostatek vody, kterou tu a tam přilíváš do nádob, kde se mrskají a topí potulní umělci. Musíš být pro ně bohem. Pokud Tě budou vzývat třeba jich ušetříš, pokud ne, jdou sami ke dnu !!! Na tom ale nezáleží ! Jsi zkrátka literát s největším L, které jsem kdy, třeba jen na okamžik zahlédl ! GRATULUJI TIP

Jolie

28. 07. 2001

Dát tip

:-) smutna pravda o pokrytectvi v nas vsech... :-)

Had

28. 07. 2001

Dát tip

.... viz Jolie Jen mne ještě napadá, že za samotu si člověk většinou může sám (znám z vlastní skušenosti) ....

alina

28. 07. 2001

Dát tip

jo.... Had: hmmm,ale problém je v tom, že samota je bludný kruh. Alespoň z mých dávných zkušeností. Člověk se dokonale zapouzdří ve své osamělosti a pak je strašně těžké udělat ten krok ven. Někdy je to pokrytectví, někdy je v tom i skrytý zoufalý strach.