Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Peklo

30. 10. 2008
1
2
2459
Autor
K3

Tento a příští příspěvek tvoří celek s předešlými dvěma. Vznikly přímo z mého pracoviště. Asi se nedají zařadit do žádného literárního žánru, jak už to u mě často bývá. Nejsou to vlastně ani satirické povídky. Jsou to jenom takové „malé postřehy doby“. Možná je to pro vás nudné, ale ta doba opravdu taková byla. „Brigáda“ byla skutečnost. Nakonec se uskutečnila. Byl jsem přímý účastník. Byli jsme samostatné pracoviště. Náš nadřízený byl úplně jinde a nijak nám do práce neměl zasahovat. Absurdní, že? On ale jednou za čtrnáct dní přijel a seřval nás, že nic neděláme. Býval jako pominutý. Vedl jiné odloučené pracoviště, které se jmenovalo Peklo. My jsme byli na plantáži jabloní. Těm ale on vůbec nerozuměl. Zato byl předseda podnikové KSČ a předseda mysliveckého sdružení. Měl moc, a tak si dělal, co chtěl. Přitom byl nepostižitelný. Například chtěl, abychom za něho, v pracovní době, krmili zvěř. Odmítal jsem. Přikazoval nám, abychom mu pomáhali se stavbou jeho rodinného domku. V pracovní době. To jsem také odmítl. Jednou jsem mu prořezal stromky na zahrádce. Po pracovní době. Příští rok už mi to dal příkazem. A v pracovní době. To už jsem mu ale také odmítl. Nebo mě příšerně vynadal proto, že jsem si dovolil zaplatit pokutu za to, že jsem jel na zcela nefunkčním traktoru. On by samozřejmě zařídil, že bych neplatil nic. Ti jeho zaměstnanci mu ale udělali vše, za co měli peníze, a tak se měli dobře. Pracovali mu na stavbě, krmili zvěř atd. atd. Vše v pracovní době! Mohl bych pokračovat dál, ale to už by pro Vás bylo asi opravdu nudné. Pro nás to ale nudné nebylo. Byl to vlastně boj. My jsme ale, promiňte ten výraz, „neryli držkou v zemi“! Na brigádu nakonec přijela celá třída studentů z ovocnářsko-včelařské školy v Nasavrkách. Bylo to velmi levné, neboť tu práci – prořezávání stromů – měli zařazenou v rámci praxe. Po počáteční nedůvěře jsme v nich probudili takový entuziasmus, že tou prací naprosto žili. Probudit v někom pracovní nadšení je naprosto geniální. Takový člověk pracuje sám s nejvyšším nasazením, nikdo ho nemusí popohánět a řvát na něho, a přitom má z práce radost! Oni se najednou o řez všichni strašně zajímali. Nakonec všichni plánovali, že způsob řezu budou aplikovat doma na svých zahrádkách. Učitel ovocnářství, který je doprovázel, byl nadšený. Nemohl uvěřit tomu, že se celá třída najednou zbláznila do jeho oboru. Dospěl k názoru, že způsob řezu zavedou u nich na škole a pojmenují ho po nás. Všichni se shodli, že za ten týden brigády se naučili mnohem víc než za tři roky výuky ve škole… A přesto bylo všechno špatně. Nebo právě proto. Bylo špatně, že jsme brigádu zařídili a zorganizovali sami, ačkoliv jsme to měli povolené. Oni prostě nevěřili tomu, že se nám to povede. A my jsme je tím „úspěchem“ zesměšnili. Na tom pracovišti jsme byli dva zaměstnanci. A oba dva jsme podávali výpověď najednou. Mýlili byste se, kdybyste se domnívali, že se nemohla dávat výpověď. Naopak to bylo velmi běžné. Moje třídní učitelka ze školy, profesorka – stará praktikantka a moudrá žena – nám přímo doporučovala, abychom míst vystřídali co nejvíc, a získali tím praxi. Výpovědní lhůta bývala tehdy půl roku, plus ještě určitou dobu na hledání nového zaměstnání. A teprve potom, pokud byste nenastoupili na nové místo, byste mohli být bráni jako příživníci. Sám jsem v minulém režimu dával výpověď asi desetkrát. A přitom jsem nebyl ani jediný den bez práce. Chtěl jsem tím ale říct, že mnoho lidí svoji práci brali jen jenom jako takový „vedlejšák“. Pohodlně proplouvali na vlnách příjemného rádobydělání, ovšem všichni velice loajální ke svým nadřízeným a zaštítěni pracovní rétorikou. A to se šířilo jako rakovina, až byli postupně nakaženi všichni, kdo se nechali. A byla to bohužel většina. Pan Kryl to věděl. Vzepřít se tomu vyžadovalo vzdát se té pohodlnosti. My jsme se sice vzepřeli jenom trochu, ale nestydím se za to. Zdá se vám to ještě jako nuda? V těchto čtyřech ukázkách jsem se to snažil napsat co nejstručněji. To ostatní si měl každý domyslet. Asi se to moc nepovedlo, ale stojím si za tím.

Jak krásné musí být peklo

jež neexistuje

proti Peklu

které trpíme.

 

Čerti z neexistujícího pekla

jsou jako andělé

proti lotrům

z Pekla existujícího

 

Nevěřte v čerty!

Zničte je!

Sražte jim rohy!

Vypalte brlohy!

Udělejte z Pekla peklo s malým „p“!

 

Využijte energie pro všechny!

Postavte továrny!

Sázejte stromy!

Ale napřed vyžeňte čerty!


2 názory

K3
12. 07. 2017
Dát tip

Abys tomu plně rozuměla. Peklo je v Kolíně údolí, v něm hospodářská usedlost, kterou zabral majiteli Státní statek a z toho si udělal můj bývalý šéf osobní "ranč" ryby, bažanti aj. Zaměstnanci udržovali. Já ne. Vždycky jednou za týden přijel, seřval nás, že nic neděláme a odjel. Ale to by bylo na dlouhé vyprávění. Přestal jsem ho zdravit. Dík za přečtení.


Gora
12. 07. 2017
Dát tip

Vyhnat čerty...představa dobrá, ale Dobro a Zlo tu asi s námi bude až do konce, bohužel...dík za ten náboj, za víru, se kterou jdeš s kůží na trh:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru