Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLustr se na strop věší...
Autor
Delfín
Bolavý zub zesnul tiše, tuzemákem zpit, plaším múzy z jejich skrýše, píšu tenhle Hit. Komu po chuti snad není, co zde napsal jsem, ať má, prosím, pochopení! (Byl jsem pod vlivem...)
Lustr se na strop věší,
hvězdy zas na nebe,
stříbrný Měsíc těší
dívat se
na Tebe.
Já rozmlouvám s ním tiše
a tajně závidím,
že z nebeské své výše
zří, co já
nevidím...
A přál bych si s ním směnit
ten úděl na chvilku,
v úsměvu zoubky cenit,
když svlékáš
košilku...
A okem plným Lásky
mlčky a nevinně,
hledět, jak češeš vlásky
si v rouše
Evině.
Smět v zrcadle Tě spatřit,
když zkoumáš krásu svou,
a stříbrně se bratřit
s půvabnou
postavou.
/Něžně paprsky svými
obklopil bych Tě hned,
do kouta zahnal stíny,
prozkoumal
krásný květ
jímž raší ženství Tvoje
v krajině lákavé,
o níž sní duše moje,
rty touhou
bolavé!/
Však nejsem Měsíc bílý,
vše, o čem vyprávím
teď s nevšední tu pílí,
jen ve snech
vídat smím...
Tak marně sním, že jednou
splní se i můj sen,
hvězdy závistí zblednou,
a Ty má
budeš jen!