...inconnu á l´adresse...

přišel mi dopis

s adresou psanou očními stíny

a složenou pozvánkou

co voněla jako servírky, když někomu chtějí vonět,

když malují obrazy a studují farmacii..

nezabíjí mě? snad nezabijí,

jelikož jim zásadně nerozvazuju sukně,

jen se právě teď tvářím nepřítomně a trošku smutně,

když pokládám to cenné psaní hned vedle katalogu

s jakousi tuze hnědookou paní,

pro kterou bych  -abych se jí pak mohl topit v čokoládě-

sbíral i shnilá jablka popadaná po zahradě…

místo toho odevzdávám tvář dlaním

a na parapetu protějšího domu zatím stydne hrnek čaje,

stydne tam už měsíc a mlha z něj po večerech tajně upíjí,

havrani si pod střechou opuštěného chrámu vyprávějí báje

a nejhoršího vypravěče vždy zobáky uklovou a křídly ubijí…

a studené tanky solitairství se pomalu blíží k městu

     když po několika měsíčním obléhání dosáhly průlomu všech front ..

          ´cause you can´t always get what you want…  

/po nocích toulám se Tvými životy,

pouze v pyžamu vláčím se prachem athén a trávou kolem golgoty…

jen na boso chodím chodbami alexandrijské knihovny či dánskem v zimě,

a zcela sám stávám na místech Tvých prázdnin v římě…

ráno probouzím se pak unavenější , než  večer chodím spát,

s kruhy po očima a špínou na nohou..

a stejně Tě mám čím dál tím víc rád

                             a už mi z toho asi jen těžko pomohou…

a jednou až..

                       až smůlu povezou zbitou za humna

                                          a ona bude oteklá, mátožná a krotká

                                                       mohla bys mě třeba někde tady potkat…

                                                               (třeba v 16:26 26.11. 2008 A.D.; praha; hlavní knihovna; u cestopisů...)