Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

A je mi hezky

16. 11. 2008
12
14
1371
Autor
Marcela.K.
,,Mám mu podržet ruku?"
,,Ne, my se nebudeme prát, že pane xy..." Usměji se na pacienta, který mě pozoruje z lůžka. Ošetřovatelka mizí ve dveřích pokoje a já se skláním nad nastavenou paží.
,,
Musím vám vzít trochu krve."

Nepoužívám rukavice. Je to proti předpisu, ale mám tak v konečcích prstů více citu. Nahmatám žílu,  nemocný pokrčuje ruku v lokti. Už několikrát jsem si v takovém případě pomohla nohou, kdy jsem si ruku ležícího, nemohoucího pacienta zapřela o své stehno. Jsou různé fígle a sestra ,,za zenitem" o nich ví. Mrknu na pacienta:,,Udržíte tu ruku rovně?" Levou paži si položím na tu jeho a tím ji vlastně narovnám do požadovaného úhlu.
Celou dobu vnímám oči toho muže. Sledují mě. Během noci jsme ho několikrát otáčely z boku na bok, aby se neproležel. Je ochrnutý, sám se neotočí. Jen po napolohování má tendenci stáčet se zpět na záda.
Jsem ráda, když u takových pacientů nemusím vpich opakovat a odeberu krev hned napoprvé.
Nerada působím lidem zbytečnou bolest.

,,Musíš mít cit,
" říkávala mi maminka, když mi předávala svůj dar umět najít žílu i tam kde není.

Povedlo se. Odkládám zkumavku, přelepuji vpich.
,,To nám to spolu hezky šlo..." usměju se. Obyčejně pak slýchávám něco o tom, jak mu jinde nemohli žílu najít, jak jsem šikovná. Zkrátka takové ty řeči, co si pacienti myslí, že sestřičky ocení.
,,Máte hezký oči...." řekl docela vážně.
Jsem v rozpacích a chvíli nevím co odpovědět. Jsem po noční službě unavená ...
Usměju se :
,, Jo? Ale ospalý..."

Jdu nemocniční chodbou a marně vzpomínám, který muž mi toto naposledy řekl...a je mi hezky.

14 názorů

Štírka
19. 11. 2008
Dát tip
povídky tady moc nečtu, tohle je spíš malá epizodka. Ale taková živá. T*

pété
18. 11. 2008
Dát tip
krásné....a já mám taky hezké oči a takováhle poklona by mě asi hodně dojala.. t

Robinia
17. 11. 2008
Dát tip
kdyby jen takové střípky skládaly mozaiku života...

Lakrov
17. 11. 2008
Dát tip
Zvláštní střípek. Skoro neuvěřitelný (že by nebyly všechny zdravotnice odedávna otrlé vůči jakýmkoli narážkám pacientů?) Jenže tohle asi nebyla narážka...

ramia
17. 11. 2008
Dát tip
V tichosti...

guy
17. 11. 2008
Dát tip
*

slovak
16. 11. 2008
Dát tip
Niečo si mi pripomenula, a to, že na prvý pohľad maličkosti, ale v konečnom dôsledku veľké veci pre ktoré sa nám námaha a trápenie potom zdajú aspoň trochu znesiteľnejšie.Jedná veta a zrazu sa chce žiť.A pre takéto vety sa oplatí namáhať.**

malá*
16. 11. 2008
Dát tip
* Díky za krásnou exkurzi do nemocničního světa :)

moorgaan
16. 11. 2008
Dát tip
je pravda, ze tohle zapominame zenam rikat...a pri tom vime, ze bychom meli- pro nas a i pro ne - nic to nestoji a zivot je fakt potom o necem jinem.../**

Marcela.K.
16. 11. 2008
Dát tip
Nevadí...nepíšu kvůli tipům, mám radši komentáře a tento úryvek je jen epizoda z mého cyklu ,,Anděl se dívá klíčovou dírkou". Beru čtenáře sebou do nemocnice. Mám své důvody, ale nikoho nenutím, aby tam se mnou šel :-)

Marcela.K.
16. 11. 2008
Dát tip
Je to "useknuté" z mého života :-)

Diana
16. 11. 2008
Dát tip
:-)*** Víš, k tomu není co dodat.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru