Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sena rtech mi ulpěl malý alžír
Výběr: Fouckault, Markéta, nes
20. 11. 2008
77
82
8933
Autor
Dero
our thoughts strayed constantly and without boundary (p.f.)
matematická
===========
jsme
na rtech mi ulpěl malý alžír
- bílý svár horizontu
bereš mě za slovo; jak točí se mi hlava když
žilným řečem odpouštíš;
+ zbytky tepla
TEP- la
TEP- la
TEP- la z hla vy sám, bezhlavý
dnes jsem hravý
nové stahy; nové vztahy z krve mizí; jsou tak cizí, achtak cizí...
(stále však jsme v alžíru
v rámci básně na míru)
- zbytky tepla
prašná cesta našlehaná oblaka
zbytky tep--
scestný prašan někde něco zakráká
i tin bider zavře oko, když nad krajinou nevysoko
krouží letci jako saze, pak snášejí se tiše na zem
- tažní ptáci, co ztratí směr, k jihu místo na sever
se zpět vrací
a jejich těla
tuhnou jako karavela
jíž vichr kradmo plachty sdělá
mrazem sťaté deméther
klokotá z ran hustý tér
ten chladný asfalt v dvojném čísle
se slizce stáčí kolem míchy
- tak zkus myslet
myslet
myslet? nelze!
rezoluční konstipace
+ myšlenková hypertenze
----------------------
= jediná věc co chci říct
není sám a není ztracen
kdo bez ohledu na nerudu
píše vzkazy na Měsíc
není sám a není ztracen
kdo málo ví o svém budu
samota je, když víš víc
13. hadonoše '08
věnováno rudolfu steinerovi
věnováno rudolfu steinerovi
82 názorů
Paráda... ale konec mě absolutně dostal...
Skvěle nahozená myšlenka, která skořicově voní: pravdou
libilo by se mi to velmi moc, ale pak jsem zjistil, ze to je venovano R. Steinerovi...
V komentáři říkáš snaha o deasociaci...přitom mně to asociuje úplně jasně. Plus zbytky tepla TEP-la, TEP-la...to je tlukot srdce, který prohání horkou krev, byť klidně v chladnoucím těle...a: "nové vztahy z krve mizí; jsou tak cizí, ach tak cizí..." jede to plynule dál...zatepalo to i ve mně. *
Johann Wolfgang Mária Amadovič
14. 05. 2011
..poslednych 7 versov je vybornych a dokazem si tvrdit, ze su svojou silou a obsahom daleko nad celou basnou ako celkom!
..hlavne za ne tipujem (ale samozrejme aj za myslienku, hravost a formu basne)
.. *
The_MaRtinečka
31. 10. 2010
líbí se mi nálada tý básně ... místy trochu roztříštěná a nutící přečíst víckrát ... TIP
Kašleš na čtenáře - jak sympatické! Nečetl jsem všechny kritiky, pravda, ale pro mě to nezavání zbytečnou konstrukcí a ač nejsem vyznavačem tohoto stylu poetiky...nesmírně sugestivní, chce trochu času se básní prokousat, není na jedno přečtení. Tip.
Whitesnake
16. 04. 2010Manuamanua
26. 03. 2010Manuamanua
08. 12. 2009Ještěrčí král
28. 10. 2009Miluna Vošková
28. 10. 2009Něžný_debil
29. 08. 2009Veeriiaann
12. 08. 2009
Jej, to bylo dokonalé. Tak lehce se to čte a přitom to má takový význam. Napiš prosím ještě něco podobného. :-)
Ještěrčí král
01. 06. 2009
IMHO důvod, proč lidé v určitém věku přestávají psát. Jejich předchozí díla jim přestávají stačit a na stejné úrovni ustrnout nechtějí (nikdy na to nebyli zvyklí).
Na druhou stranu, pokud by stále přidávali na obrátkách, svým výplodům by brzo přestali rozumět sami, natožtak jejich čtenáři.
Honba za dokonalou, krystalickou básní, osekanou až na samotnou podstatu je dle mého cesta do pekel a nikdo to neocení.
(a ted netvrdím, že je to tento případ, to víš jenom ty sám. Z některých pasáží ten pocit mám, jiné se mi líbí velice. Ve výsledku mi to přijde hodně přeplácané, přesto to pozitivní převažuje)
Taková... Úplně jiná, nežty, na které jsem od Tebe byla zvyklá (škoda že už tu nemáš tu... nevzpomenu si na název - říká se v ní: "...ptáčata jednoho dne bezděčně odletí..."); s omluvouza to zprofanované slovo - působí dospěleji.
Krásně rozdrobená a přesto celistvá... hm... nejsem dobrej kritik; neumím verbalizovat myšlenky a pocity.
Prostě... líbí, pane Polakovič.
T.
Pěkné. Ale vše je jen naznačeno, jako by to byla úvodní báseň ke sbírce, která jednotlivé postupy ukáže v bohatším světle.
Nádhera!!! Je to jak správně poskládané puzzlíky, které přesně do sebe zapadají...a nejvíc mě bere ten konec...
znovu jsem si báseň přečetla a snažila se ji pojmout jako celek. Vidím, že jsem se předchozí reakcí zasekla pod rovnítkem, tedy jakousi výslednicí, což je pro mne, jako ambiciózního čtenáře :-) málo... nu, první slepá reakce... :-)
spíše je zajímavé nalézt k onomu "=" cestu.
tvá báseň je vskutku něco mezi kubistickým obrazem a matematickou rovnicí, kdy jednotlivé (ne)známé poodhlalují své vnitřnosti, až když člověk poněkud rozostří zrak a zamění aritmetiku za "vyšší matematiku", která je hlubokým ponorem do abstrakce, byť (jak je možno vyhmátnout i v tvém textu) se opírá o nezaměnitelnost jednotlivých proměnných...
v
není sám a není ztracen
kdo málo ví o svém budu
samota je, když víš víc
:-)***
jejdavilda
20. 12. 2008Rozervanec
09. 12. 2008
Slam! (vlastně ano!)
Vysvětlím nesourodě, protože teď musím hodně přemýšlet a dopisuju si s Novým Zélandem (ne, ten mi na rtech neulpí).
Bíle svařený horizont je komprimovaný obraz a interpretativní víceklíč (tj. pokud tento verš interpretuješ nějak, tak tak můžeš interpretovat i zbytek básně; já jsem si vědom tří funkčních interpretací).
Ta tři slova obsahují všechny významy, které jsem po tom verši požadoval. Stál jsem nad ním podupávaje dobře stejnou dobu, jako jsi nad ním seděla ty a nechala si jím iritovat. Takže plichta.
Poslední šestiverší je taková výlevka. Místo, kde se seběhnou všechny ty proudy veršů a zahučí nenávratně do kanálu. Jako kdyby v cirkuse po hodině představení plného barev, cukrové vaty a smradlavých opiček (a klaunů) najednou zhasli světla a řekli: "Běžte domů".
Ten samotný akt spustí proces reinterpretace.
Pokud si člověk předtím říkal, jak jsou ti klauni směšní a že se dobře baví na jejich účet, tak po takovém zhasnutí se ho zmocní zuřivost, když si uvědomí, že to oni se celou dobu bavili na jeho účet, že se těšili, až k tomu okamžiku dojde, že se tajně dusili při pomyšlení, jak tam člověk sedí a bezelstně kouká a cítí se královsky.
S pointou této básně je to podobné, jenom v jiné rovině - laskavější. A ačkoli jsem si zatím sám jediným čtenářem, který mě chápe, tak jsem rád, že jsem to tak napsal. :o)
Popravdě, v tomhle stylu, možná trochu přímočařejším, vidím budoucnost. Baví mě hrát si s reinterpretací. Třeba se mi podaří přiblížit ji lidem. Třeba v ní někdo najde zalíbení.
Ale to vše je jen můj preferovaný náhled. Myslím, že se ten text dá číst několika způsoby. Snažil jsem se, aby to šlo. Žádný z nich není méněcenný.
A dík*
:o)
místy mi proplývá (sic) mezi prsty.. jinak jsem ten prostinký čtenář, kterého text unesl ma špicích vln a vyplivl (preferuji sněhové pláně před tropickými ostrovy) tak nějak správně znásilněného. nehodlám recyklovat nic z výše zmíněného, nutno tedy k jednotlivinám.. (a -ano- bude to jen subjektivní):
bílý svár horizontu - vážně? určitě? tenhle verš mě nesmírně irituje. strávila jsem nad ním tolik, co nad třetinou dohromady.. bezva
dnes jsem hravý .. slam!
poslední šestiverší je tak okatě servírované, podtácek a všechny rosetky, tak pěkně líbivě, na první čtení nenápadně.. ten text (jak je teď v literární teorii trendy ;) říkat) není zámeček; když už jsme u dveří, tak pant.. olejničku jsem v životě nedržela v ruce, sádlo nemám a nijak jinak se mu na kůži nedostanu, takže ano - nikdy nedocílím toho, aby mým použitím nezaskřípal, ale v části, ve které hýbeš mnou jako prototypem textového čtenáře (těsnícího se k ideálnímu) rezolutně a dominantně, ztrácí na lehkosti, brilantnosti.. snad ne tím, aby se prototypu přiblížil.. až na ty poslední verše je živý, na každé přečtení znovu nepodchytitelný, rozpívající se do rorschachova.. přesně nechápu, proč jsi jej na konci přivázal za nohu. možná je mi to jen líto.
a možná -jak už jsem říkala- ho prostě vůbec nechápu =)
nicméně..s pocitem, že se mnou provedl, co měl. tedy vím, proč tip
(pěkné ospravedlnění pro sebe sama.. ačkoli by tím chtělo říct víc)
jehlas pichlas
29. 11. 2008ceder_john
20. 11. 2008
prostupnost fantazie mezi radky a myslenky pod poklickou na rozpalenem ohni...
tento styl me neni blizky,nicmene me zaujaly prechody od zdanlive nesourodych pasazi k hledani souvislosti mezi nimi..
/***
bezva odvaha matematických operací vtažených do textu.. který je sám ovšem místy papírově Kainarovsko-Plíhalovský (stále však jsme v alžíru
v rámci básně na míru)
Líbí se mi pointa, hravost a experimentování***
moc se mi líbí to poněkud surrealitické pojetí, konec je pěkně melancholický, jen kdyby to bylo méně veršované, byla by to úplná pecka...
ale samozřejmě třeba jen pro mě*
surrealistická pérovka s koncem, který jakoby k tomu nepatřil, ale v tom konci je obsah za celou tuto báseň... ne pro ty éterické čáry a mlžné siluety, jejichž smysl každý neuchopí, ale pro to jádro - velmi logicky uložené na samém konci T
v té básni je skoro všechno .. jako v té písni p.f.
nebo aspoň to nejdůležitější
místy mi taky evokovala příjemně tuhle
*
jediná věc co chci říct
není sám a není ztracen
kdo bez ohledu na nerudu
píše vzkazy na Měsíc
není sám a není ztracen
kdo málo ví o svém budu
samota je, když víš víc
Gejzír poetické fantazie,někde na nerouška je toho moc,myslím té hravosti na úkor obsahu a sdělnosti,ale pořád nadprůměrné.*
díky, děcka.
štěpáne, dobře jsi to vystihl. jenom jsem doufal, že do posledních šesti veršů zanesu jistou ambivalenci, která je také umožní číst jako "tradiční" (prosím o porozumění) poezii.
ty experimentální pasáže potom slouží několika různým účelům, přičemž se vzájemně prolínají. mj. jsem si trochu pohrál s efektem deasociace.
zmínil jsi ještě tu zahalenost. nechávám to na čtenáři. konzistentní obsah tam je, dokonce v několika rovinách usměrňuje ty "méně zahalené" části. ale význam v těch pasážích je jen tenká melodická linka, která koloruje tepající rytmus (přičemž rytmizovat se dá hned několika prostředky).
jiko, díky za zajímavou kritiku. já to vnímám tak, že ta hranice neexistuje. pokud lze v poezii využít určitých prostředků, nechť jich je využito, kde je to efektivní. zde si pomáhám generovat významy i podobou básně.
když porovnáš významy textu s podobou jednotlivých částí básně, tak asi uvidíš rozklížené řádky na místě ostrých kontrastů, pevné bloky písmen, kde je čtenáři bezpečno, gradující počty písmen, kde se nachází významový posun, atd.
uvědomuju si, že zacházím do oblastí, kde už musím čekat na TOHO čtenáře. ale zároveň cítím, že není zbytečné pouštět se tímhle směrem.
ps mimo: a kdoví jestli místo matematické není spíš fyzikální podle toho co sčítáš:))
Též se mi líbí ta střední část, o tom zbytku jsem přemýšlel, kde je hranice poezie / slovní hříčka / obraz ... ano je to v básni zakomponované, ano je to hravé vícesmyslné, ale taky ano spíše to svým rozvržením připomíná obraz... když složka nesoucí význam daleko zaostává nad vizuálním dojmem
Tohle je super:
i tin bider zavře oko, když nad krajinou nevysoko
krouží letci jako saze, pak snášejí se tiše na zem
- tažní ptáci, co ztratí směr, k jihu místo na sever
Zbytek jsou takový experimentální "kecy", u kterých člověk neví, jestli jsou halené proto, že ve skutečnosti samy o sobě nic neříkají nebo jestli nic neříkají proto, že jsou zahalené.