Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Po směru bolesti

19. 11. 2008
5
3
1012
Autor
Deni

 

Obloha za sklem má oslnivý
ledově modrý odstín
na oknech jsou stopy deště
a prachu
vzduch tančí v jasných paprscích
je těžké
téměř hmatatelné ticho.

Ležíš v posteli
na špičkách řas se ti třpytí slzy
zářivý úsměv
myšlenky rozmazané závratí.
Toužíš poddat se té vláčné
lenivé extázi, která tě zahaluje
převlečená za sny.

Je to lákavé
konejšivé
a něžné.
Prožíváš tak hlubokou lásku
až se ti srdce svírá bolestí.
V tom uslyšíš vzdálený hlas:
"Svez se po směru bolesti, dýchej"
a sen se rozplyne.


3 názory

Deni
21. 11. 2008
Dát tip
děkuji za všechny názory, zejména katugiro mi krásně báseň rozebral ... potěšilo to, díky moc i za tipy

Prožíváš tak hlubokou lásku až se ti srdce svírá bolestí. tohle je opravdu kýčovitý rým. Naštestí v celé básni jediný. Za první sloku ti dám tip :-)

katugiro
19. 11. 2008
Dát tip
Nemyslel bych si, že tobě budu někdy dávat tip, ale nemůžu si pomoct, čtu tu báseň po pár hodinách a líbí se mi dokonce víc než předtím. První strofa je nehybná a hutná, v druhé jsem byl na vážkách, protože u slz na víčkách vyskakuju už ze zvyku jako čertík z krabičky, jenže tady mě ani kombinace se závratí, vláčností a sny neuzemnila, převážil jsem se z hrany na opačnou stranu než obvykle a líbí se mi to. Ani v závěrečné strofě nenarážím, i tak ubíjená sousloví jako "hluboká láska" a "srdce se svírá bolestí" tam sedí. Zvláštní; báseň jako holotropní dýchání? Ještě jen za prvními uvozovkami smazat mezeru. Tak. *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru