Nový život - V.část

                                                                                       V.část
  
  Čas utíkal a děvčata se pomalu stávala součástí technického personálu. Zvykli si je vídat, jak tahají nábytek na dopolední zkoušky. Zkoušek nebylo mnoho, byly divadelní prázdniny, více práce bývalo na odpolední, kdy se nakládaly  rekvizity,kostýmy a kulisy na představení do onoho historického města, kde se hrálo hlavně v letním období. V září však už jelo divadlo naplno a tak bylo hodně práce. Máša si udělala jevištní zkoušky a dostala přidáno i na gáži, Jana, ta se snažila co nejvíce se práci vyhnout, radši se bavila někde v zákoutí s kolegy, pokuřovala a ochutnávala svačinky, které klukům maminky chystaly. Evidentně ji ta práce nebavila, ani se nesnažila dělat něco pro to, aby si práci usnadnila. Dalo by se říci, že se tak trochu s Mášou rozdělily, ta měla na starosti hlavně dopolední zkoušení a občas pomáhala  při večerních představeních, kdy byla každá ruka zapotřebí. Nějak začátkem října Jana zmizela.  Večer, ještě před koncem představení řekla Máše, že má schůzku se svým hokejistou v kavárně, ať na ni nečeká, že se asi vrátí pozdě. Nepřišla už vůbec.

     Když Máša po představení, což bylo dosti pozdě, tak kolem 23. hodiny, nastoupila do autobusu, netušila, že se Jana stačila zabalit a odejít. V pokoji našla na stole papír a na něm napsáno"promiň, ale já tu práci nezvládám a ani nechci, odcházím s Jiřím, buď tak hodná a nahlas to vedoucímu techniky. Kdyby mi chtěli dát nějaké peníze, vezmi je za mne a já se potom přihlásím. Měj se fajn, Jana." Máša stála se vzkazem v ruce  a nemohla tomu uvěřit. Jana moc dobře věděla, že jí bude samotné těžko, navíc, když byly dvě, nebylo tak hrozné jezdit večer, vlastně v noci domů z práce. Teď už bývala brzy tma a když vystoupily z autobusu, kolikrát se bály, aby je někdo nepřepadl. Bydlely tu na samotě, široko daleko žádný dům, jen hluboký les za ubytovnou divadla. "No, nějak to budu muset zvládnout," říkala si v duchu, osprchovala se a šla spát. Byl pátek, v sobotu měla odpolední, s vedoucím techniky bude moci mluvit stejně až v pondělí. Už ho slyšela, jak nadává.  Nejvíce se ale obávala cesty od autobusu k ubytovně, o půlnoci, sama. Dostala strach už nyní. Jakoby tušila, že se něco stane!

      Ráno vstala a šla nahlásit správci, že tam Jana už nebydlí. "To tu budeš sama? A nebudeš se bát? Tady to je samota, děvče zlaté, to není jen tak!" řekl . "Já vím, ale co mám dělat? Nemůžu přece utéct z divadla, jak by to vypadalo, oni se mnou počítají . Mám dnes večerní představení a to tam jít musím, jsem i v komparsu, takže to nejde vynechat," odpověděla. Kolem poledne odjela do divadla a zašla do klubu.Pár hodin pomáhala barmanovi chystat věci na večer a asi  v  osmnáct hodin odešla do šatny a tam řekla Mirkovi a ostatním, že Jana už se nevrátí, že vzala roha. Bylo kolem toho velké pozdvižení, hlavně Mirek nadával, jak to má dál dělat, když s ní počítal, musel rozdělit i její práci mezi kluky a těm to také moc vhod nebylo." Prosím, nevylévejte si zlost na mně, já nemůžu za to, že odešla, neřekla nic ani mně, sbalila si věci a utekla s tím hokejistou," řekla Máša. "Co mám dělat já, když teď musím chodit sama v noci domů. Víte dobře, kde bydlíme," podotkla s pláčem v hlase a tak ji kluci začali konejšit, ať si z toho nic nedělá, že to nějak zvládnou a kdyby něco potřebovala, ať se na ně klidně spolehne. Bylo to od nich za této situace hezké, ale Máša byla rozhodnuta vyřešit tuto situaci sama.

     Před začátkem představení na tuto skutečnost upozornila i jevištního mistra  a řekla mu,  že ona bude muset dát výpověď, ať si někoho za ni hledají.  Ubytovna ve městě praskala ve švech, nemohla počítat s tím, že by ji z Dobré Vody přestěhovali. A sama tu ani být nechtěla. Vrátí se domů, na Moravu, najde si práci v oboru a bydlení si najde někde v podnájmu. Už se rozhodla. Teď se soustředila na práci, kterou musela tento večer udělat a tak na chvíli na nepříjemnou situaci zapoměla. Po představení se ještě chvíli stavila v klubu, byla sobota, bylo tam hodně lidí, tak trochu pomáhala, ale byla unavená a tak po půlnoci odešla na autobus. Už se těšila na neděli, pořádně se vyspí a musí si promyslet co dělat dál, jak se vypořádat s následky, které jí Jana svým odchodem nadělila.

---