Krátký film o zabíjení

Krátký film o zabíjení (1987)

Režie: Krzysztof Kieslowski

Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz

Herecké obsazení: Miroslaw Baka, Krzysztof Globisz, Jan Tesarz…

Motiv Dostojevského Zločinu a trestu je variabilní a i z dnešního pohledu stále velice diskutabilní. Krzysztof Kieslowski využil depresivně působícího prostředí socialistického Polska a právě v něm rozehrál svou vlastní variaci na Zločin a trest.

      Zakřiknutý mladík Lazar Jacek postrádající jakýkoli významnější smysl života se bez konkrétního záměru toulá ulicemi a potkává stejně nicotné lidi, jako je on sám. I přes minimum dějových prostředků, jsou divákovi sdělovány jasná fakta o Jacekově přístupu nejen ke světu, ale i k sobě samému; až příliš dobře si uvědomuje svou bezvýznamnost (dialog s malířem na náměstí), bezprostřední pasivitu vůči okolí (dva muži mlátící třetího) a zlomyslnost (scéna s holuby, kamenem, nebo fanouškem na toaletě). Nevýrazné, avšak pro částečné objasnění motivu následné vraždy stěžejní, situace, do kterých je stavěn, jsou prolínány s denním stereotypem arogantního taxikáře a příběhem mladého perspektivního a morálně silného právníka. Vypravovací struktura není založena ani tak na obsahu (jež je až děsivě minimalistický), jako spíše na užití kamerových filtrů a masek. Každý myšlenkový pochod jednoho ze tří hrdinů je doprovázen sugestivním kamerovým efektem. Kieslowski dosahuje naprostého divákova souznění s postavou (zda je v depresi postava, je v depresi také divák), jelikož nepřenáší její psychologii do příběhu, který plyne pod vlivem samostatně budovaných náhod, ale přímo do způsobu snímání jednotlivých scén.

      Egocentrický taxikář vyžívající se ve své vlastní škodolibosti je unikátním archetypem vrahovy oběti. Přestože je to osoba představující přerostlé dítě, má svůj život pevně pod kontrolou. Jeho naprostým opakem je mladý začínající právník, jež právě překonal řízení o přijetí do právní komory. Je navzdory svému mládí uvědomělý, přesto by však chtěl změnit svět k lepšímu, což se mu nikdy nemůže podařit.

      Střet ústředních hrdinů, jejichž životy se diametrálně liší, přichází prostřednictvím absurdní situace, kde se opět projeví Jacekova zlomyslnost (stavěná do opozice taxikářově náhlé ohleduplnosti - zastaví na přechodu a nechá projít skupinu dětí). Ta však není v porovnání s explicitním pojetím následné vraždy zdaleka tak podstatná. Celý akt jedné z nejnaturalističtějších filmových smrtí vůbec, působí jako odtažitý sdělovací prvek; avšak čím déle se taxikář smrti brání, tím patrněji jsou v dané chvíli cítit náznaky lidskosti. Jacek je komplikovaností usmrcovacího procesu zaskočen a jeho zdárné dokončení mu dodá pocit úlevy, následně však přece jen příval emocí neunese (zapnutí a následné zlikvidování rádia).

Fáze vyšetřování a soudního líčení je z filmu vypuštěna, divák se tak do příběhu vrací až v momentě, kdy je mladý vrah odsouzen k trestu smrti. Zároveň je z pochmurného prostředí plného minimalistických a bezeslovných scén vržen do prostředí moralistického (dilemata trestu smrti). S přerodem děje se mění i režisérský přístup, který nabírá na subjektivitě - přesto se člověku nesnaží sugerovat svůj názor - a přejímá plnou zodpovědnost za příběh, kterému se věnuje mnohem důkladněji, než v první polovině. Na otázku trestu smrti nahlíží neosobně (příprava popravčí místnosti),  ale zároveň odhaluje Jacekovu emocionální stránku (poslední rozhovor); podle předešlého schématu je natočena i samotná poprava.

Herci jsou precizní a v konečné fázi filmu autentickou procítěností ještě podtrhují charakterové vývoje svých postav. Miroslaw Baka v roli Lazara Jaceka předvádí bezpochyby svůj životní výkon; stejně tak Krzysztof Globisz. Především díky vhodně zvoleným hercům a úsporné režii v nás film zanechá mnoho rozporů a neobjasnitelných otázek, na které bychom nejraději odpovědi vůbec nehledali.