Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Andrea

03. 08. 2001
14
3
6242
Autor
Olda

Omlouvám se - ještě v pohnuté náladě

Do bytu za konečnou mě přivedla Jitka, kamarádka kadeřnice. Ten den jsem jí slíbil odstěhovat pár tašek do vesničky za Prahu, kam na několik dalších týdnů mířila. Dělala si legraci, že se to všechno do mýho malýho Renaultka nevejde.

Seděl jsem v nepohodlným křesle a pozoroval v odrazu zrcadla porcelánovej hrníček kterej se mi moc líbil a hned vedle Andreu. Jitka mi ji představila jako kamarádku na prázdninách. Milá holka. Upřeně sledovala televizní seriál a střídavě si psala na telefonu. Já usrkával polívku kterou jsem dostal a v duchu se smál ofině kterou měla pečlivě sčesanou do čela. Jitka ležela na kanapy a asi přemítala co všechno nestačila zabalit. Dlouze se dohadovali jestli vyjet, jestli bychom do Pšic vůbec trefili. Podle všeho si Jitka cestu moc nepamatovala a s lehkou nedůvěrou si mě měřila pohledem. Tvrdil jsem, že poberu všechno, i Andreu, že nemusí čekat na Luboše s kterým byla na odvoz domluvená. Andreiny velký modrý oči nedočkavě poskakovaly od hodinek k Jitce. Holky se domlouvaly snad celou věčnost.

Sedíme v naloženým autíčku, povídáme. Vedle mne sedí nakonec jen Jitka, hrozně se teší na svůj novej pokojíček. Za Bílou horou jsem se na chvíli ztratili. Pak sedíme v roztomilým baráčku na vesnici, popíjime kafe, kamarádka pobíhá po pokoji a rozbaluje věci. Občas mi pípne telefon. Zprávy jsou dost podobný: „NEFUNGUJE PÍSMÁK“. Tady s tím moc nenadělám, a tak ještě chvilku pomáhám. Krásně zařízený nakonec. Nechávám nadšenou Jitku svýmu osudu a sám se točím na Prahu. Čeká mě příjemnej večer s kamarády v Popo-café-petlu. Rovný dlouhý silničky sváděj k rychlý jízdě, jedu s větrem o závod. Zastávka v internetový kavárně nepomohla, budu se muset stavit přímo u Písmáka.

Do tý doby na to ale zapomínám a skvěle se skoro do dvou bavím. Vždyť jsem je skoro měsíc neviděl. Tanec na stole by bývalej spolužák Robert už nezvládl, a tak ho nakládáme do Renaultka a vezu ho domů. Poté co mi vystříkal celej obsah ostřikovače se zklidnil, já sice nic neviděl, ale mohl jsem se alespoň zase věnovat řízení.

Kolem třetí stavím doma, beru klíčky a šroubovák – to kdyby to bylo něco vážnějšího. Kafe by se hodilo, ale musí počkat. Jezdit takhle pozdě po Praze je zábava, na Želivským jsem za chvilku. Ospalý vrátný na mě kouká trošku nevěřícně, ale podle pravidel mě pouští k počítačům. Nemám rád ten zvuk desítek ventilátorů, tak se snažím pracovat rychle.

Zhruba v době kdy Písmák zas ožívá, do ztichlých Ďáblic se ozve bouchnutí dveří a já se slastně rozvalím na postel, zhruba v tu dobu se po stejně úzké, dlouhé silničce směr Pšice řítí Lubošovo auto. Miluje rychlou jízdu a dopřává si ji. Rádio vykouzlí úsměv na rtech Andrei, až do chvíle než se před ní objeví strom u cesty.

Na cestě do Střešovické nemocnice ji dvakrát resuscitovali. Zemřela na sále. Luboše pustí po dvou dnech s obvázanou nohou.

Těhle pár řádek bych rád věnoval Andree z Českých Budějovic kterou jsem skoro neznal a Jitce která měla ten den obrovský štěstí.

 


3 názory

Poldjerry
27. 08. 2018
Dát tip

Píšeš lehce, ale je vidět, že emoční stránku jsi v té chvíli považoval za podstatnější, než jazykovou a ani se nedivím.  Máš tam dokonce nějakou tu hrubku, ale příběh je to silný a je z něj cítit, to, co jsi nenapsal - že to s tebou zatřepalo docela velmi. Dobrý...


hippiesanda
15. 11. 2004
Dát tip
no jo je to dost smutný...každopádně sem takovej konec nečekala.... ***

Chtěla jsem si vybrat, od tebe, jakožto autora, něco, co nebylo zrovna upoutávkou či něčím jiným. Vybrala jsem si. .................................................................................! (na to nejde nic napsat, co by nevyznělo kýčovitě)

Lasy
06. 06. 2003
Dát tip
Jsem zkrátka smolař - v den, kdy zjistím, že končíš s Písmákem Tě objevím jako autora a první dílo od Tebe si přečtu tohle . . Ale líbí se mi to . . . Lasy*

Seregil
24. 02. 2003
Dát tip
Sakra věc... smutná a holt život....

Jeanette
08. 06. 2002
Dát tip
c´est la vie......

Aerotik
04. 06. 2002
Dát tip
Do teďka jsem myslel, že se na Písmákovi podílíš "jenom" ideově a technicky. Tohle je však text vyzrálého autora. Ať ji už nic netíží. Vzpomínku holce, kterou jsem neznal. !*

Čolito
28. 04. 2002
Dát tip
život je už někdy takovej....

Jankav
26. 08. 2001
Dát tip
Smutné,ale i to přináší život

ruby
20. 08. 2001
Dát tip
:-*

Danny
11. 08. 2001
Dát tip
:) život je krásný

hermit
10. 08. 2001
Dát tip
... (a taky dobře napsáno!)

Wiki
10. 08. 2001
Dát tip


suvicka
08. 08. 2001
Dát tip
Ach jo!!! Proč jsme tak hloupý zvířata?!

Janis
07. 08. 2001
Dát tip

alina
07. 08. 2001
Dát tip

Šílená
06. 08. 2001
Dát tip

Šílená
06. 08. 2001
Dát tip
a ještě...dávejte na sebe lidičky pozor....i za ty co už nemůžou...ach jo... dyť se dá jít i pomalu ke studánce...

Bříza
06. 08. 2001
Dát tip

Wopi
06. 08. 2001
Dát tip

kafka
06. 08. 2001
Dát tip
doteď mrazí....

StvN
05. 08. 2001
Dát tip
Smutný, jednu Andreu z Budějic znám. Ať to je ona nebo ne (což právě nevim), je mi jí líto.

Gastarbajtr
05. 08. 2001
Dát tip

Deltex
04. 08. 2001
Dát tip
Bohové... to to je nádherně napsaný a moc smutný, stejně jako sám život. Kolikrát si pak člověk říká, jaké by to bylo umět vrátit čas. Jsme s tebou!!!!! Měj se nádherně! DeX

inventor
04. 08. 2001
Dát tip

Rivka
04. 08. 2001
Dát tip

O.S.to6
03. 08. 2001
Dát tip
......................................................... zivot je.... nekdy.... Oldo, Andreo, Jitko, Lubosi..... jsem s vami

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru