O.B.

Jo, mýtus.

Reflexe: Omaha Beach. Invaze naruby. Racci řvou nad proudem aut, které by nejraději zajely až do moře, občas nějaké poséřou.÷)) Ale večer ticho se zátiším tichého blázna. Tož tak nějak... asi. Apropó: čeština má krásné slovo... zvukomalebně. Tož díky všem... ať už se líbilo víc, míň a nebo vůbec.

**

Těžko uchopitelné, tohle není křížovka s nápovědou. Dosaď si, čtenáři, podle své volby a vůle. Skutečnou invazi s její krutou nesmyslností nebo jen tichý úžas človíčka tváří v tvář nekonečnému oceánu. *T

Takové nutkavě naléhavé svou samotnou přítomností. Ten text mi říká: "vznikl jsem a teď už tady budu", používá velké odkazy a tváří se enormně vážně. Ano, příroda je mystická a mocná. Člověk malý a bezvýznamný. Ale já osobně to téhle básni nevěřím. Poslední strofa mě uvádí do rozpaků. Neuklidňuje mě, neuzavírá předchozí neklid. Je to prostě jen další obrázek do řádky. A co je nejhorší, ty obrazy tu už tisíckrát byly. Slova zněla jinak, ale atmosféra, kterou navozují, byla už znásilňovaná dosti tímto způsobem. Čím se tvůj text od těch ostatních "epicky výpravných" básní liší? Má myšlenku? Má poselství? Je aktuální reflexí? Má budoucnost? Nebo je jen částečkou tematického cyklu, odšktnutou položkou? A malý formální přípodotek: ve druhé strofě by mohl had udiveně syčet trochu onomatopoicky.