Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
GPS
datum / id12.12.2008 / 304956Vytisknout |
autorKvětoň Zahájský
kategoriePovídky
zobrazeno5903x
počet tipů20
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
GPS navigace usnadňuje řízení v neznámém prostředí, včas upozorňuje na změny směru nebo na správné zařazení do jízdního pruhu.
GPS

    Předpokládám, že téměř každý někdy jel na dovolenu autobusem, nebo o tomto způsobu cestování alespoň slyšel. Mnohahodinová cesta, pravidelné zdravotní přestávky, střídání řidičů, fronty na toalety, absence spánku a nesnesitelná bolest celého těla. Tohle všechno jsme byli ochotni podstoupit, když jsme si, s mojí ženou, zakoupili dovolenou v Černé Hoře. Pravda, 1400 kilometrů není zrovna málo, avšak přežili jsme už horší věci a Montenegro stojí za to navštívit.

    V den odjezdu se ukázalo, že nejen my, ale i cestovní kancelář měla v úmyslu šetřit. Autobus nebyl z nejmodernějších. Byl však, kupodivu vybaven klimatizací a navigačním přístrojem GPS. Natěšení rekreanti z celé republiky ukládali svá zavazadla a poočku sledovali spolucestující.

"... jen pokud to bude nezbytné! A když se vyhnete jízdě po dálnici, můžete také ušetřit
významnou částku! " zaslechl jsem při nastupování poslední instrukce řidičům, od zástupkyně
cestovní kanceláře. Poté přepočítala pasažéry, rozloučila se a vystoupila. Vystoupila!
Ještěže alespoň oba řidiči zůstali. Plán cesty byl zřejmě takový: přes Rakousko a Slovinsko po dálnici, pak Chorvatskem po tzv. staré trase do Splitu a opět po staré, kolem moře do Dubrovníka. V Montenegru, naštěstí, dálnice nejsou.

    Sotva se mé tělo stačilo přizpůsobit tvaru nepohodlného sedadla, už jsme opouštěli Vídeň.
Několik zdravotních zastávek, průjezd Slovinskem a v dáli už byl vidět Záhřeb. Nečekaně snadné. Ovšem, jak praví Murphyho zákon - " Když jde něco dobře, někde bude chyba ". A byla.


    Ve městě Karlovac jsme sjeli z dálnice a přísedící řidič slavnostně spustil stanici GPS.
Nezajímám se příliš o techniku tohoto druhu, nicméně dotěrné povely syntetického hlasu nebylo možné delší dobu ignorovat.
- Přeřaďte se do pravého jízdního pruhu.
- Po sto metrech odbočte vpravo.
- Po padesáti metrech odbočte vpravo.
- Po deseti metrech odbočte vpravo.
- Přepočítávám.
- Po dvaceti metrech odbočte vlevo.
- Po pěti metrech ...
- Přepočítávám.
Řidič byl očividně nesvůj.
" Ty, Cyrile, musíš to restauro... no tento, vypnót a zapnót! Dyť se zase vracíme. Nastav to na Split! "

" No ja, už vím. Otoč to, já ten krám cestó vyladím. "

    Nevyladil. Více než padesátiletý Cyril zjevně nebyl technický typ.
Šoféři se vystřídali a přemlouvání GPSky ke správné funkci se ujal o něco mladší Antonín.
Postupoval přesně podle poučky : "Jestliže selhaly všechny pokusy, je načase přečíst si návod".
Zatímco Antonín pročítal manuál, přístroj dál opakoval výzvy ke změnám směru, jimž nebylo
možno vyhovět. GPSka zcela evidentně jela někam jinam, než my. Nebyl jsem sám, koho tato disproporce začala znepokojovat. Řidič za volantem nejprve hlasu žertovně odsekával, pak mu nadával, ale netrvalo dlouho a prudce zabrzdil. Vyrval GPSku z palubní
desky, mrštil jí do pole a vyběhnuv z vozu, snažil se zadupat ji hluboko do země.
Poté, co se mu to částečně povedlo, opět nabyl klidu a přístroj exhumoval.

" Antošu vytahni mapu! " zavelel a nastartoval. Všem se nám ulevilo.
Řidič konečně pochopil, že světové strany jsou neměnné a mapa nikomu do řízení nekecá.
Cesta překrásnou krajinou začala ubíhat mnohem svižněji a nikomu ani příliš nevadilo, že další urinační zastávka nebyla u benzínky, nýbrž v polích. Řidiči vařili kávu a žertovali s pasažéry. Výhrady měl pouze jeden strýc z Valašska, který kvalitu instantní kávy komentoval slovy:
" Ogare nešťastný, že ťa haňba neobšůstne! Dyť to sa nedá pit ani řiťů! " a dolil si pohárek
z kapesní ploštice. Zavonělo to přezrálým švestkovým sadem.
Znovu start. Další silnice, další vesničky, další přírodní scenérie. Při pohledu na překrásný západ slunce jsme odevzdaně usínali. Nikoho neudivilo, že slunce zapadalo na poněkud neobvyklé straně. Na jihu.

*

    Z dřímot mě vytrhlo rytmické troubení klaksonu, připomínající tísňový signál v Morseově abecedě. To řidič Antoš tloukl zoufale hlavou do volantu, přičemž opakovaně vykřikoval expresivní výraz pro nevěstku. Ve chvíli kdy si byl jistý, že už probudil úplně všechny, uchopil mikrofon, vstal a roztřeseným hlasem pronesl onu památnou řeč:
" Nezlobte se, teda vlastně promiňte, jestli, nebo vlastně že jsem vás vzbudil; teda pokuď jste spali. Je mě to velice trapné, ale už jste určitě zgómli, že nejakó chvílu blódime. My tady tó trasó jedem poprvni a fčil už fakt nevime z keré do keré. Tož sem se chtěl zeptat, esli to tady nekdo znáte, esli byste nemohli pomoct s navigacó. Jako poradit, nebo tak. "

    Přihlásil se menší hubený stařík s ostrými rysy tváře a značným sebevědomím. Patrně válečný veterán. Prohlašoval, že to zde má proježděné křížem krážem, všude byl, všechno viděl a v těchto končinách zvlášť že je jako doma. Řidič mu podezřele rychle uvěřil.
Vydali jsme se do noci. Obavy pasažérů se zvyšovaly s přibývajícím počtem rozstřílených domů, neudržovaných zahrad a bezejmenných osad vystupujících ze tmy. Povrch cesty místy připomínal zmrzlou oranici a zdálo se, že se i ve voze prudce ochladilo.
Manželka se ke mě choulila, jako za svobodna. Stran pitného režimu jsme byli z domova vybaveni osvědčenou kombinací dvou pet-lahví. Ve dvoulitrové byla voda na velkou žízeň, v malé půllitrové pak Vodka. Na malou žízeň. Musím přiznat, že té noci byla žízeň stále menší a menší.Frekvence povelů samozvaného navigátora se časem snižovala a jeho hlas pozbýval jistoty. Po vystřídání řidičů, na otázku "kudy?" už jen zakroutil hlavou a argumentuje tím,
že za Tita byly cesty v onačejším stavu a mnohem lépe značené, odebral se na své původní místo. Cyril vyjel směrem - nazdařbůh, dopředu, rovně. A štěstí nám přálo.

Na kraji jakési neosvětlené vesnice stála ženština. Patrně selka. Alespoň podle typu oděvu
a motyky přes rameno soudě, určitě nešla z diskotéky. Ozářena reflektory, zapůsobila na nás
jako čtvrté zjevení Krista. Řidič křepce vyskočil z vozu a ženskou div neobjal. Nebylo slyšet hovor, ale pantomima to byla velkolepá. Po chvíli nahlédl do dveří:

" Antošu podé mě mapu ".

Představení pokračovalo. Opět se otevřely dveře a mapa vlétla dovnitř. V tomto kraji se ukázala být věcí zhola nepotřebnou.
" Podé mě papír a tužku! "
Pantomima se proměnila v živý obraz - Vesnická spisovatelka a muž držící motyku.
Cyril se opět nalodil a vítězoslavně podal kolegovi notýsek s náčrtkem a dlouhým seznamem vsí, kterými je třeba projet.
" Tónku, fčil už to musíme trefit " zahlásil a začal si vesele pobrukovat.
Všeobecné napětí opadlo. Rozdělil jsem se s manželkou o poslední doušek z malé láhve a usnul jsem.

    Za svítání už jsme, v městečku Ploče, vjížděli na dálnici .
První koho jsem po probuzení uviděl, byl rozespalý výběrčí mýta, který nechápavě zíral z budky. Ještě asi nikdy neviděl, že by řidič platil dálniční poplatek s takovou radostí a se slovy:
"Drobné si nechte".

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.02.2016 13:37:23dát kritice tipKvětoň Zahájský

Díky Smyčko. Moment, jak to, že tě neznám? Musím k tobě taky nakouknout.

19.02.2016 23:42:48dát kritice tipsmyčka
Moc pěkné čtení. ..
20.09.2011 15:00:59dát kritice tipMarcela.K.
:-)) ne, jen ji synek zapomněl zaktualizovat...nakonec jsme na dálnici najeli, ale se zpožděním...podle směrovek u silnice :-)
20.09.2011 14:55:01dát kritice tipKvětoň Zahájský
Ta navigace, není ten model už postarší? Tipoval bych tak kolem roku 1979. To dálnice ještě neexistovala.
20.09.2011 14:47:25dát kritice tipMarcela.K.
Jsme si koupili dálniční známku a ten umělej chlap nám poradil tak dobře, že jsme jeli vedle dálnice :-))
20.09.2011 14:35:41dát kritice tipKvětoň Zahájský
Že jo? A pak že jsou bludičky nadpřirozené bytosti!
20.09.2011 14:30:55dát kritice tipMarcela.K.
:-) jeli jsme s navigací do Vysokých Tater... blbost!
Protože jsou Vysoké, jsou vidět zdaleka a stačí se jen dívat. Ten pán se syntetickým hlasem je totiž úplně blbej :-)
20.09.2011 11:01:41dát kritice tipKvětoň Zahájský
Já ty povídky nechávám, ať si užívají nevázanosti.
Neblázni, kdo by mi to vydal? Leda tak - nákladem vlastním!
A na to bych právě potřeboval ty milióny...
20.09.2011 10:42:15dát kritice tipDiana
Ale jdi ty, k čemu miliony? Nemít smysl pro humor, to je teprve bída! Co kdybys ty ptákoviny vydal? Věřím, že by to šlo na dračku. Já bych tě zrovna chtěla mít svázaného ;-)))
20.09.2011 10:31:45dát kritice tipKvětoň Zahájský
Páni, to je sen! To jsem si přál ze všeho nejvíc! Toho jsem se chtěl ještě dožít! Aby se některý čtenář po čase vrátil a přečetl si některou moji povídku ještě jednou. Díky, Diano!
Teď už jenom zdědit ty miliony...
20.09.2011 10:18:30dát kritice tipDiana
Ráda jsem si to po letech znovu přečetla. Čas tomu neubral nic na humoru, smála jsem se jako při prvním čtení. Vracela jsem se jednou autobusem z Avignonu - a byla to pustá nuda. Asi proto, že řidič neměl GPS.
20.09.2011 09:33:23dát kritice tipKvětoň Zahájský
Kočkodáne děkuji.
20.09.2011 09:23:38dát kritice tipKočkodan
Květoni, ta Tvoje GPSka
Skutečně byla velmi hezká.

Nebo jestli to chceš raději heslovitě:

Grandiózní – perfektní – skvělé
22.08.2011 08:51:36dát kritice tipKvětoň Zahájský
Ono to tak možná nevypadá, ale tohle je jedna z mála historek, které se přihodily skoro nachlup tak, jak je popisuju.
22.08.2011 00:39:47dát kritice tipAugustus
"Manželka se ke mně choulila jako za svobodna." Tak tohle mne dostalo:-D Tip.
03.02.2011 17:41:23dát kritice tipKvětoň Zahájský
No jo, pak ale nic podobného nezažiješ. A že bývá i hůř. S cestovkou máš za málo peněz hodně adrenalínu.
Máš hezkej nick. Úplně slyším Coverdala.
03.02.2011 17:33:59dát kritice tipSoldier of fortune
Krásný příběh. Proto nejezdím na dovolené s cestovkou! :D
22.06.2010 22:06:59dát kritice tipIlona Malá
:o) to jo, z letecké kabiny aspoň není slyšet to navigační zařízení :)
22.06.2010 13:18:18dát kritice tipKvětoň Zahájský
Ještě dnes té dobré ženštině blahořečím za to, že nás zachránila.
Ale na dovolenou se vydávám už jenom letecky.
22.06.2010 12:16:09dát kritice tipIlona Malá
paráda :) zvlášť živý obraz venkovské spisovatelky :)
14.01.2010 12:31:42dát kritice tipKvětoň Zahájský
Tak to jsem rád, Štěpo!
14.01.2010 11:36:46dát kritice tipŠtěpa z Hřibska
Dobré, čtivé a zábavné (moc) pro mne!
J.Š.
01.09.2009 12:31:16dát kritice tipjejdavilda
***
10.06.2009 08:19:44dát kritice tipKvětoň Zahájský
Není pravda, že nám stroje život zlehčují, ale zkracují.
09.06.2009 23:03:22dát kritice tipAimee_Dee
ha, ha, ha, :D
taky se mi jednou stalo ze me GPS posilala uplne obracene, ja jsem to nastesti zvladla lepe
05.06.2009 19:42:33dát kritice tipToscana
Připomněls mi jedno poněkud menší bloudění z dob ještě za totáče. Jelo se na podnikový zájezd do západních Čech. Po noclehu ve Vejprtech (vesnička z druhu "chcete-li spáchat sebevraždu a stále ještě váháte, tři dny zde vás přesvědčí o akutní nutnosti to udělat hned") do Lubů u KV. Řidič patrně moc místopis neznal, a my se tedy ejhlenáhle ocitli na polní cestě nevalné kvality a projížděli jsme hlubokým lesem (mj. kolem polorozbořené továrničky, ve které možná kdysi nacisti měli nějakou hodně utajenou výrobu) a kolem cedulí "POZOR!!! Hraniční pásmo!" - a jen jsme čekali, kdy se na cestě objeví po zuby ozbrojení vojáci s tím, že nás všechny zatknou za pokus o hromadné nelegální opuštění republiky do Reichu... Asi ten den nebyli tak bdělí, takže nakonec všechno dobře dopadlo, ale ty zaražené ksichty výletníků byly taky moc půvabné. My mladší byli tehdy tak kvalitně vybaveni na menší žízeň, že nám to přišlo jako náramná sranda... :o) *T baví mě tě číst!
15.04.2009 20:36:27dát kritice tipKvětoň Zahájský
To jsem rád.
Musím nakouknout k tobě.
Mám pocit, že jsem tě ještě nenavštívil.
15.04.2009 20:01:20dát kritice tipstenos
Dobrý počtení.
23.03.2009 09:07:46dát kritice tipKvětoň Zahájský
Ó díky, mořský plode, za tu chválu.
A dobrou chuť, pokud právě snídáš.
23.03.2009 08:50:23dát kritice tipmořský koník
já jen odsouhlasím dříve vychválené... moc mě to pobavilo :o)
21.02.2009 18:27:07dát kritice tipKvětoň Zahájský
Tak to já už bych musel být mrtvý třikrát i s celou rodinou.
Bulharsko je děsně daleko, ale autobusem je to nejlevnější.
21.02.2009 18:20:53dát kritice tipkunka
perfektne spracované...
raz som šiel autobusom do Bulharska 29 hodín, s odstupom času to hodnotím ako pokus o samovraždu
23.12.2008 21:17:36dát kritice tipKvětoň Zahájský
Díky přátelé, že se vám to líbí. Budu se dál snažit vyhledávat hrůzyplné zážitky abych je mohl pokud možno vtipně vyprávět.
23.12.2008 20:36:11dát kritice tipDiana
Krásně se to četlo. Výborně používáš žargon, text se tím stává autentickým. je to vtipně, přesvědčivé, prostě skvělé T****
16.12.2008 18:18:19dát kritice tipBig_George
Uchvatne! Kde ses tu, chlape , zjevil?

Ja byl busem nejdal v Recku a bylo to rovnez bozi. My ovsem meli pruvodce - byl to nejakej exlampasak ci co - blbej jak troky. Zajez sefovali ridici, keri byli profici - a to prosim uz v roce 1992.

Lepsi vejlet uz jsem pak nikdy nezazil...

Za dilo TvonBG
A avi Vaudovi za upozorneni. A diky!
12.12.2008 18:52:52dát kritice tipPohádkářka z pomerančových květů
No samozřejmě.:)) Neexistuje nic vtipnějšího než cizí neštěstí...
12.12.2008 18:39:09dát kritice tipKvětoň Zahájský
Kdysi jsem jel autobusem přes celou Itálii až do Brindisi, pak trajektem na ostrov Korfu(Kérkyra).
Cesta byla ale tak kýčovitě pohodová, že se o tom nedá nic veselého napsat. Mám pocit, že veselé historky vznikají jen z hrůzostrašných zážitků.
12.12.2008 18:20:17dát kritice tipPohádkářka z pomerančových květů
Hmm... Já ty cesty autobusem nijak neprožívala... Když jsme jely do Itálie, bylo hezky a já koukala z okna, když jsme cestovaly do Chorvatska, pletla jsem na sedačce před sebou náramek pro sestru a byla bouřka...

ale kamarád prý někam jel a autobus se zasekl v koloně v rozstříleném Srbsku... Možná mu sem na to pošlu odkaz:)
12.12.2008 18:17:02dát kritice tipVaud
taky jsem jel jednou autobusem do Dubrovniku a vaze se k tomu nekolik veselych historek - mozna se inspiruju :-))
12.12.2008 17:15:20dát kritice tipPohádkářka z pomerančových květů
:))

Kam se hrabe Mišo Viewegh se svými Účastníky! U těch jsem se zdaleka tak nenasmála jako u Tvé povídky...
12.12.2008 16:38:54dát kritice tipVaud
nadhera!!!!!*

jedna znama se po navratu z vyletu pohadala s pritelem

vecer si k sobe lehli zady
a GPS, kteru pritel nechal na stole, se po chvili probudila a zahlasila smirlive:
"Az to bude mozne, otocte se!" :-))
12.12.2008 11:17:52dát kritice tipavox
Krásné čtení, na mou duši a že cituješ mého milovaného Murphyho, za to máš u mne ještě bod navíc! Taky se mi líbí, jak pamatuješ na žízně všech druhů a velikostí... vlastně všech druhů ne, vypili jste to jen s manželkou... beru si z toho poučení :-)) */
12.12.2008 10:39:29dát kritice tipaleš-novák
jojo...zkratka GPS ve skutečnosti znamená
Gde Proboha Sem?


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.