Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fobie

Výběr: a2a2a
23. 12. 2008
21
38
8600

    Pohlížím-li nyní s výhodou časového odstupu na svá mladá léta, podivuji se, že jsem si zachoval poměrně svěžího ducha, byv obklopen kolekcí příbuzných, oplývajících pozoruhodně neobvyklými charaktery. Dodnes, zaslechnu-li slovní spojení - "Ta ženská je ale kus", neubráním se vzpomínce na tetu Hermínu.
Byla to veliká žena. Podle mého tehdy dětského odhadu musela vážit nejméně tři sta kilo ve stínu. Švadlena, když jí brala míru na šaty, neobjela ji ani na mopedu bez nutnosti doplnit nádrž.
Hermína se vyznačovala tou vlastností, že trpěla fobiemi. Avšak "trpěla" není tím správným výrazem, neboť ona si v nich libovala. Krom vlastnictví řady známých, dokonce časem vynašla několik nových, učenci dosud neobjevených. O její náruživé pověrčivosti ani nemluvě.

    Kupříkladu od mládí byla stižena ksenofobií, neboť počala silně slzeti, přičichla-li k senu. Všechna zrcadla v bytě měla opatřena křížem nalepenou leukoplastí a připadl-li pátek na třináctého, nevyšla by z bytu ani pro důchod.
Jestliže spatřila pohřební vůz, obdržela nutkání plivnout třikráte přes levé rameno, oproti tomu při setkání s kominíkem, držíce se za knoflík, počala jej lascivně osahávat. Třebaže v kostele nebývala častým hostem, nevzala by jméno Boží nadarmo ani v případě že by snad od něj osobně byla o to žádána. Strhla-li se bouře, tu počala pumpičkou hustit duši ze zadní pneumatiky traktoru Zetor, na níž hodlala vzdorovat případnému běsnění vodního živlu a zasršel-li blesk, umisťovala do oken speciální druh svíček. Nutno konstatovat, že svíce fungovaly spolehlivě, neboť činžovní dům který obývala nebyl nikdy bleskem zasažen. Pouze jednou se od svíce vznítila záclona, následně trhací kalendář a kukačkové hodiny. Než však požár zachvátil kredenc, již bylo na místě hasičstvo. Tetička, obhlédnuvši situaci, raději vysupěla schody do patra a volila způsob záchrany skokem, než by ze svého přízemního bytu vyšla sic pohodlně, leč pod přistaveným žebříkem.
Třesku hromu se kupodivu neobávala, neboť byla stižena nedoslýchavostí. Kdyby jí byl na nohu upadl pekáč s kachnou, vůbec by toho nezaslechla. Ačkoli však byla hluchá jako macarát, před spaním si vždy utěsňovala uši plastickou pryží neboť se strachovala, že se jí ve vestibulárním aparátu usídlí brouk kazpeřík. Dodnes mám pochybnosti o existenci hmyzu toho jména.
Zmíněná se rovněž vyznačovala pozoruhodnou schopností přitahovat pozornost černých koček, kteréžto se předháněly ve snaze zkřížit jí cestu. Nikdy toho nedosáhly, navzdory tomu, že Hermína cestou ještě vyhledávala kanály aby na ně mohla nevstoupit.
Tetička vlastnila červené jízdní kolo značky Ideal, opatřené pletenou síťkou na zadním kole, jež jsem jí záviděl. Nikdy jsem ji však neviděl na něm jeti. (Jistě vás napadla souvislost s tvorem Yetim, jenž bývá často zmiňován ač nikým nespatřen). Vždy se o ně pouze opírala chtěvši ulevit svým extrémně obtěžkaným končetinám, či demonstrovat tímto své majetkové poměry. Ledva počalo listoví opouštět větve stromů, stala se nedílnou součástí kola nákupní taška naplněná pískem, jímž byla hotova čelit úpornému náledí.

    Jednoho dne, doprovázeje tetičku do konzumu, povšiml jsem si jejího nevšedního zaujetí oblohou. Ulekl jsem se, že příčinou jest vyhlížení mimozemšťanů či snad, ještě hůře, čtyř jezdců apokalypsy, leč nikoliv. Obávala se, že by mohla být zasažena padajícím meteoritem. V tu ránu jsem si oddychnul, neboť z časopisu ABC pochytil jsem stran meteoritů přehršel vědomostí. Vysvětlil jsem jí, že není důvod k úzkostem, neboť žádný meteorit ještě nikdy nikoho nezabil, načež jsem obdržel pohotovou otázku jenž mě odzbrojila:
„Jo? A co dinosauři?“


38 názorů

Nevěřil bys, ale najdou se i tací, kteří mají fobii ze srandy.

Kočkodan
17. 09. 2011
Dát tip
Fobii ze tvých dílek jsem již dávno ztratil. Bylo to o to jednodušší, protože jsem ji nikdy neměl.

Augustus
16. 05. 2011
Dát tip
Závěr mne dostal. TIP

8hanka
25. 03. 2011
Dát tip
ste skveli, preto si vas porcujem na preskacku:) Obaja mate osobite caro...:)

To hraní se slovy máme společné s Alešem Novákem. Ale, zatímco jemu stačí zkratka, mně z toho vždycky vyjde taková dlouhá litánie.

8hanka
25. 03. 2011
Dát tip
sice si ju citam az v case povianocneho nicnerobenia ale na krase jej to neubera, naopak, ocarila ma ksenofobia, mohlo by to byt aj od Kseny...och, ta sa pise inak, Xena:( ***

Časem bude následovat pokračování. Ještě budeš ráda, že jsi na tom takhle.

Miá Arkp, bude ještě hůř.

Toscana
05. 06. 2009
Dát tip
"Uvídíme, uvidíme..." říkal slepej (a dodnes prd vidí):o) - až se tam propracuju, dám vědět ;-)

Na ty sbírky pozor. To jsem nepsal já, ale Květoň Zahájský mladší. Tedy mnohem mladší. Patrně se budeme názorově nepatrně lišit.

Toscana
05. 06. 2009
Dát tip
„Jo? A co dinosauři?“ - tetička Hermína patrně pohlížela na svých 300 kilo ve stínu velmi realisticky a díky tomu se obávala oprávněně. Hele, tebe by měli předepisovat lidem s těžkou depresí jako povinné léčivo! Tuuuze se bavím! *T PS: A to povídky na Písmáku fakt čtu jen zřídka, ovšem tebe si dám i s nášupem ve sbírkách...;-)

Děkan, oni sou fakt kámoš. Budu se snažit,ale na tykání si obvykle dlouho zvykám. Ta chvála není planá, ten příběh je opravdu dobře napsaný, protože jste si viditelně dal záležet. Jsi si dal ;).

Poslechnou, voni historiku, v tomto ohledu jich musím pochválit. Maj úplnou pravdu. S těma dinosaurama. Ale to byl právě ten prvotní fór, kolem kterýho celá povídka vznikla, tak jsem ho tam z piety zachoval. Za pochvalu jim děkuju, chvály není nikdy dost. A poslechnou, Sáček, my jsme asi tak stejně velcí, nemohli bychom si tykat?

Povědomost o dopadu meteoritu na dinosaury se datuje od konce devadesátých let, v době o které píšete se o dopadu meteoritů na dinosaury diskutovalo jen mezi vyvrheli, mezi pochybnými vědeckofantastickými spisovateli povídek, prostě mezi lidmi na okraji společnosti. Tedy v ABC mladých techniků a přírodědců nikoliv. V té době prostě vyhynuli. Tedy podle mých vzpomínek. Nicméně až na ten závěr,na ty poslední dvě věty je to velice zručně napsáno. Umělecké psaní. Skvělá přirovnání. Třista kilo ve stínu, ksenofobie, hluchá jako macarát,vyhledávala kanály s úmyslem na ně nevstoupit. Převelice duchaplné. Škoda že ten konec není takový jako celý příběh. Vtipný, svěží a fascinující.

Díky Bíšo. Úlety si už můžu dovolit. Mám už na to (ú)léta.

Bíša
05. 02. 2009
Dát tip
Zdařilý "úlet"...

Drahá LaMouette. Jakási podobnost tetě Kateřině zde byla již zmíněna. Nemohu to však odpovědně posoudit, neboť , chtěje si osvěžit paměť četbou Saturnina, tohoto jsem ve své bibliotéce nenalezl. Tímto vyzývám hříšníka, jemuž jsem zmíněný román zapůjčil, aby mi jej neprodleně vrátil!

LaMouette
28. 01. 2009
Dát tip
mno ano.. takova teta Katerina.. Pjekne si to napsal.. pobavilo me to.. :-)*

macecha
10. 01. 2009
Dát tip
pobavila jsem se, díky ****

Opět se cítím poctěn chválou mého pokusu o "prvorepublikovou salonní češtinu" kterou obdivuji. Zde se však jedná spíše o její parodii. Co se té úvodní věty týče, ta měla sloužit jako předmluva celé série povídek o příbuzenstvu. Jenže - kdo by to četl. Nicméně, jsem rád, že jsem tvůj odpor ke čtení dlouhé povídky "zlomil". Já se přiznám, že zase nerozumím tzv. volným veršům. Podle mého názoru se verše mají rýmovat. Roztodivné opisy a podobenství navíc čtenáře zbytečně dezorientují. Já, když chci napsat "do prdele", ta k napíšu prostě - do prdele a ne "tam v komnatu konců radostí obžerných". ...sem se zase rozkecal.

a2a2a
08. 01. 2009
Dát tip
Přiznám se, že povídky zde čtu zcela ojediněle a dlouhé jen na přání autora. Je to proto, že mne většinou odrazuje více či méně kostrbatý styl vyjadřování či nudné pasáže. tady to ovšem neplatí. Znovu pochválím laskavě satirický jazyk, stylizovaný záměrně do starší salónní češtiny, což ho jen oživilo, příjemný rytmus, daný citem pro uměřenou délku jednotlivých vět, a v neposlední řadě několik vtipných historek. Za největší přednost povídky však považuji její laskavou atmosféru. Jediné, co bych snad vytkl, ale to jen proto, že tě vnímám jako Pana autora, je vstup do povídky, její první větu, která se mi jeví ne zcela v kontextu s dalším textem. Děkuji za hezkou náadu.

čučenka
29. 12. 2008
Dát tip
Moooc pěkné, moc. Taky mám tetičku. Moji bratranci jí kdysi tvrdili, že vůbec nemá nadváhu, kdepak, jen měřit by měla 2,30 m.

Díky Diderotko. To byl jen takový úlet.

diderotka
28. 12. 2008
Dát tip
na první pohled se mi těžko čteš, ale když jsem si dala tu práci, a "přišla do toho", tak :-)))) *

StvN
25. 12. 2008
Dát tip
Trochu pubertální vtipy, ne?

hahahahahahahaha :)))))))))))))) *****

Díky Ferry. Tuhle povídku jsem si napsal k Vánocům. Pro případ, že by na mě Ježíšek zapoměl. To víš Smyčci. Musel jsem.

Ferry
23. 12. 2008
Dát tip
Tetička Hermína není tetě Kateřině podobná ani za mák. Ale je nesporně jednou z řady našich vzpomínaných příbuzných, to jistě, Květoni. A protože jsi jich vzpomenul v předvánočním reji i za nás, budíž ti zato punťa. t*

To jsem moc rád, že jste se na chvilku utrhli od předvánočního nicnedělání. Díky za nakouknutí.

avox
23. 12. 2008
Dát tip
Ač lidová moudrost praví, že jinak voní seno koním a jinak zamilovaným, formulace "přičichla k senu" mi navozuje představy takové spíše zvířátkové... :-)) Je toto prosím začátek seriálu, v němž se vystřídá celá kolekce příbuzenstva? Jo a že jsem kdysi vlastnila kolo se síťkou zn. "Tourist" :-) */

k seno fobii mám taky :o)

Díky za návštěvu přátelé. Věřím, že každý měl v rodině podobný přírodní úkaz.

Vaud
23. 12. 2008
Dát tip
:-))) * když se blíží nějaké zásadní životní rozhodnutí, tak přimknu k pověrám a objíždím blok kvůli černým kočkám a snažím se nerozbít zrcadlo. Jen jsem celá rodina narozena na 13., tak je to naše šťastné číslo. Ale ze stejného důvodu chápu, proč je to pro velkou část lidstva číslo nešťastné :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru