Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Opožděná vánoční

25. 12. 2008
10
29
4282
Autor
Edvin1

 

<div class="\" format_text"="">

 

Vánoce jsme u nás doma nikdy neslavili. Tak to bylo. A vůbec mi to nevadilo. Prostě jsem si užíval těch pár dní volna, i když se přiznám, že jsem sousedům nakukoval do oken a tomu velkému cvrkotu se divil.

Nahlédl jsem do okna i paní Jelínkové, která bydlela v přízemí. Říkával jsem jí „babi“, snad proto, že jsem vlastní babičku nikdy nepoznal, a také proto, že celý den pajdala kolem bloku o hůlce a jedinou zdravou nožkou, tenkou jako sirka, nám se smíchem mohutným kopem vracela zakutálený míč. Posedávala na klepáči na koberce, sledovala naši hru a zasvěceně kibicovala. A někdy, když jsme dohráli a sedli si k ní, vytáhla z tašky sklenici medu a lžíci, a my ji směli vylízat do dna. To bylo tehdá, když její stařeček ještě žil. Ten měl za městem na zahrádce úly. Pak už byla sama a její ruce zůstávaly prázdné.

Seděla u stolu a chystala na večer svůj stromeček. Kdo ví, odkud si jej pořídila! Spíš koště než jedlička, vlastně ani zamést by se s ní nedalo; rozježená, opelichaná, pár větviček jí docela chybělo. Jen ten stojan byl solidní. To ještě z dob, kdy babička byla mladá paní, kdy měla caparty a muže, kdy se ráno před Štědrým večerem vařilo a peklo, a kdy u nich vonělo cukroví. Usmívala se na to něco, ale její očička byla někde docela jinde. Opatrně jsem slezl z popelnice. Vše přikrýval čerstvý, bílý sníh.

Vzal jsem ze sklepa tátovu pilku zlodějku, strčil si ji pod bundu a vydal se dolů k Lučině, pak přes pole a louky až do lesů. Cesty už byly prošlápnuté; tenhle nápad jsem zřejmě neměl sám.
Zdálky jsem na okraji lesa zahlédl tmavou skupinu lidí, mezi nimi zelenou uniformu lesníka. Dohadovali se, mezi sebou si pohazovali nějakým stromkem.„Jak by to vypadalo, kdybych to měl říkat každýmu zvlášť?“ křičel klobouček na kulaté hlavě a štětinka na něm poskakovala. „No, upadla by vám huba,“ odpovídal jeden ze zástupu. Takže jsem je nepozorován širokým obloukem obešel a zmizel v háji.

Vyhlédl jsem si nejkrásnější jedličku široko daleko, nejméně třikrát větší než jsem byl sám, vytáhl pilku zlodějku a pustil se do pižlání kmínku. Byla rezivá a tupá, táta ji přirozeně v činžáku nepotřeboval, a tak se lýko pod kůrou a pak i bílé dřevo zbarvovaly do krvava. Spocený, ale šťastný jsem ji po sněhu táhl mezi stromy, a když jsem na okraji lesa nikoho nepostřehl, i přes louky, pole a říčku k hradbě domů města.

Už se smrákalo, když jsem u jejích dveří zazvonil. Otevřela je ihned, jako by čekala. Chodbičkou jsem viděl do pokoje. Stromek tam stál, na něm pár papírových řetězů a hvězd vyrobených z pozlátka. Z téhle perspektivy se zdál ještě menší, ještě smutnější. „Mám pro vás dáreček,“ pověděl jsem, a popotáhl jsem ke dveřím mou jedličku. Nepotřebovala dlouho, aby situaci odhadla. Pohlédla na mé promočené, a už zase zmrzlé kalhoty, rozepnutou bundu a vlasy, které mi vylezly zpod čepky sesunuté do týla, přilepené na rozpálené a potem pokryté tváři. Teprve pak na mou jedličku. Celá se rozzářila, to nebyla jen roztažená ústa, kdepak! Smály se i oči, nosánek jako knoflíček se celý srandovně zkrabatil, obočí se prohnulo každé jinak a čelo se vyhladilo a poslalo vrásky někam jinam. „To je pro mě?“ řekla, a dívala se mi do očí.“ Zmohl jsem se jenom na „Ehm!“, a už mě vtáhla i se stromkem dovnitř.

V pokoji nevonělo cukroví, nepekl se kapr, nestála mísa s bramborovým salátem, nikde nebylo ani stopy po dárcích. Ale plátýnkem přikrytý talíř na stole naznačoval, že ten den ještě bude docela jiný. Na židli u kamen se sušily moje kalhoty. V teplácích po dědečkovi jsem klečel u stromku, který tentokrát sahal až ke stropu. Ukusoval jsem z buchty, ve které bylo více máku než těsta, a zapíjel to kakaem. A ve volných chvílích, poté, co jsem šálek odstavil na židli, jsem babičce přidržoval všecky ty řetězy, hvězdy a mnohou jinou krásu, kterou povytahovala z krabic a dle mých instrukcí je rozvěšovala po širokých, stříbrně zelených větvích.

Když jsem odcházel, sytý a suchý, ještě jednou jsem na tu krásu pohleděl. Babička mi něco vsunula do kapsy. Podíval jsem se na ni. „Dáreček,“ řekla, „vždyť je Štědrý večer!“ Usmála se na mne a já byl v tu chvíli ochoten jí takový strom, a ještě daleko větší, tahat třeba každý den. Jen za ten úsměv. Úsměv vánoční. Nebo úsměv jakéhokoli jiného dne.

Doma jsem dárek rozbalil. Ve sklenici byl docela zcukernatělý med. Otevřel jsem ji, ulízl si, a pak ji podal mamince.

 


29 názorů

Edvin1
21. 02. 2013
Dát tip

Zordon: . S tou koncovkou -ý máš pravdu - opravil jsem. Díky za tento postřeh; libozvučnost textu je důležitá.

P.S. Píšeš moc dobře, nenechej toho. Tvé texty o všedních záležitostech jsou super. Podaří-li se Ti občas najít silnější téma, pak budou ještě lepší. Po letech mých literarních pokusů jsem došel k závěru, že talent je důležitý a nezbytný, stejnětak píle, ale s tématem vše stojí nebo padá.

Díky za návštěvu a milá slova

Ed :-)


Zordon
20. 02. 2013
Dát tip

Krásná vánoční povídka. Vánoční v tom smyslu, že je jemně sentimentální a jsou v ní atributy Vánoc (sníh, stromeček). Zato však originální.

Znám povídky, v nichž je motiv obrácený. Dospělý člověk žije sám a Vánoce neslaví, ale náhodná přítomnost malého dítěte jej vede k tomu, že uspořádá improvizovanou oslavu (napadá mě jedna povídka od O. Batličky a také si pamatuji bakalářskou filmovou povídku s V. Menšíkem na toto téma). Obrácená poloha je podle mě originální. Chlapec de facto zastává roli dospělého.Pouze v předposledním odstavci mi trochu drhne spojení přídavných jmen, z nichž jedno je ve jmenném tvaru "syt a suchý". Kdybych mohl, přimluvil bych se za "sytý".

Krásná vánoční povídka. Vánoční v tom smyslu, že je jemně sentimentální a jsou v ní atributy Vánoc (sníh, stromeček). Zato však originální.

Znám povídky, v nichž je motiv obrácený. Dospělý člověk žije sám a Vánoce neslaví, ale náhodná přítomnost malého dítěte jej vede k tomu, že uspořádá improvizovanou oslavu (napadá mě jedna povídka od O. Batličky a také si pamatuji bakalářskou filmovou povídku s V. Menšíkem na toto téma). Obrácená poloha je podle mě originální. Chlapec de facto zastává roli dospělého.Pouze v předposledním odstavci mi trochu drhne spojení přídavných jmen, z nichž jedno je ve jmenném tvaru "syt a suchý". Kdybych mohl, přimluvil bych se za "sytý".


Edvin1
25. 01. 2009
Dát tip
Hunllef: Díky za návštěvu zde i jinde, no a za milá slova. :-) Eneku, možná Ti to něco připomíná, ale jak už jsem někomu napsal, dostaněš ode mne flašku dobré vodky, když mi dáš link na povídku, ve které se jedná o třeba židovského nebo muslimského chlapce, co přinesl vánoční stromeček osamělé křesťance.Podobnost je snad jen v tom, že má ta povídka prostě ducha Vánoc. Jak taky napsat o Vánocích jinak? Váš děd Ed :-)

hunllef
24. 01. 2009
Dát tip
Je to hezké, je to milé, a jestli už někdy někdo něco podobného napsal? No a? Tahle je Edova, tudíž jedinečná... *t

Enek
16. 01. 2009
Dát tip
Neříkám, že jsem si vůbec nevšiml linie ohledně jinakosti, a možná jsem text přečetl v rychlosti a ne dostatečně pozorně, ale asi by to, co popisuješ, chtělo ještě o něco více rozvinout (a nenápadně!?) zvýraznit. Ostatní povídky jsem zatím nečetl, ale určitě si časem udělám čas. Jeden krátký dotaz na závěr, jak to myslíš, že Tvůj pohled na život je opravdu docela jiný, než třeba můj?

Edvin1
16. 01. 2009
Dát tip
Hm, nesnažím se být za každou cenu originální. Na straně druhé si troufám poznamenat, že můj pohled na život opravdu je, i v této povídce, docela jiný, než třeba Tvůj. Možná jsi přehlédl, že v této povídce se svěřuji s tím, že u nás se Vánoce neslavily. Tedy jinak než ve všech rodinách kolem. A že jsem se kvůli této skutečnosti cítil docela divně - na jedné straně tvrdím, že mi to nevadilo, ale na straně druhé jsem se propašoval do rodinky oné osamělé stařenky, abych aspoň tam pocítil něco málo z té vánoční atmosféry, jež u nás doma chyběla. Nevím, zda víš, jak se cítí děti v domovech, kde na Vánoce žádné Vánoce nejsou, kde je docela všední den, ale venku utichne všední shon, z oken voní sváteční večeře, lidé se shromažďují kolem stromku a stolu, oděni svátečně, nalazeni mile, z oken svítí jejich stromečky, víš, že si dávají dárečky, že se u nich děje něco hezkého, co u tebe doma ne. Než usneš, díváš se z okna, a v žaludku máš takový divný pocit. A když Ti někdo řekne: "Veselé Vánoce," upadneš do rozpaků. Víš, já tuhle povídku napsal právě kvůli tomu pocitu pronikavé, ubíjející jinakosti. Pokud jsi tedy v ní neviděl nic originálního, nenapsal jsem to, co jsem napsat chtěl. V jiných povídkách, třeba ve Foťáku, jsem se také pokusil popsat věci, o nichž jsem nikdy v literatuře nečetl. Mé "osobité pohledy" nevyjadřuji explicitně, nýbrž tím, co se v mých povídkách děje. Myslel jsem, že vnímavý čtenář to osobité z mých textů vyčte. Tedy pokud si dá tu námahu. Holt, asi to neumím zprostředkovat, ale záměr, jaký mi doporučuješ, jsem rozhodně měl. Díky za kvalitní kritiku. děd Ed :-)

Enek
16. 01. 2009
Dát tip
něco mě zaujalo v druhém odstavci a potom se mi líbily už jen některé detaily (jako když rezavá pilka dřevo zbarvovala do krvava), působí v textu velmi realisticky; zbytek textu mi přišel (podobně jako StvN) takový... takový zbytečný. myslím, že by mě mohly zaujmout povídky, ve kterých by se mísily konkrétní vzpomínky s osobitým pohledem autora na život. předem díky.

Edvin1
05. 01. 2009
Dát tip
Díky, avoxi, a vše nej v Novém roce! Tvůj děd Ed :-)

avox
04. 01. 2009
Dát tip
hezky se čte i po svátcích, vidím jednotlivé obrazy a pocit z díla mám velmi příjemný, jímavý... */

Edvin1
30. 12. 2008
Dát tip
Kdybych já něco vyčetl Tobě, své tvrzení bych solidně doložil. Svým lakonickým prohlášením "další tuctová povídka" dokazuješ jen svou nedbalost a pohrdání osobou, které to píšeš. A to mi, přirozeně, na Tvé poznámce vadí. Protože se z ní nic nedovídám, nic mi nedá. Zůstává mi po ní jen kámen v žaludku. A to bys neměl rád ani Ty, viď, kolego povídkáři. Takže neztrácej čas planým tlacháním. Buď piš k věci, nebo radši nic.

StvN
29. 12. 2008
Dát tip
Promiň, ale nehodlám ztrácet čas dokazováním, žes napsal jen další tuctovou povídku. Prolistuj si povídky ostatních uživatlů Písmáka za prosinec a uvidíš sám. Možná ti dojde, že nejsi jediný, kdo sem vkládá povídky.

tady koukám, že jsem se upsal, mělo tam být: místy necitlivě sestrojená souvětí.. ale co na tom nakonec záleží, že ano

Edvin1
29. 12. 2008
Dát tip
Zbyněk: Ty útržky "nesouvislé konverzace" tam jsou schválně. Chlapec zaslechl u lesa pár vět lidí, co se haštěřili, stařenka mu na uvítanou i odchodnou něco milého pověděla; vždy to jsou jen střípky, žádný dialog. Příběh měl být veden jednáním chlapce, ne slovy lidí v příběhu. Takový byl můj záměr v případě této povídky. Jinde tomu je ovšem naopak, nebo půl na půl. Tvůj děd Ed :-)

Edvin1
29. 12. 2008
Dát tip
StvN: Pokud neznám, mám na to svý lidi... :-) Trvám na tom, že právě syžet této povídky je unikátní. Pošlu Ti na láhev dobré vodky, když mi dokážeš, že syžet této povídky jsi ve všech jeho podstatných složkách už někde jinde, v jiné povídce viděl. Tvůj děd Ed :-) P.S. Styl? Ten je dán mou dosavadní četbou a kulturou, v jaké jsem vyrůstal. Blame Dickens, not me. Je mi docela jedno, komu se náhodou podobám.

StvN
27. 12. 2008
Dát tip
Třeba styl, syžet, znáš ta slova?

Lakrov
27. 12. 2008
Dát tip
Teď si čtu ostatní názory a udivuje mě, jak jsou (a asi i byla) ta 'jiná' nábožennství u nás rozšířená. Já myslel, že takovou 'jinou' ovci máme jen v naší rodině a že je to záležitost spíš posledního desetiletí.

Lakrov
27. 12. 2008
Dát tip
Je to taková nálada Vánoc, vnímaná 'odstrkovaným' dítětem (nebo jak si předstvovat postavu, píšící v úvodu 'Vánoce jsme u nás doma nikdy neslavili'). Takových dětí (a lidí) je možná dost a sami většinou v dospělosto na tyhle svátky taky zanoevřou. Zrovna jim by mohl tenhle textík otevřit oči. Nevím, jestli je tenhle drobný příběh schopen 'stát' samostatně; představuji si ho spíš jako kamínek do mozaiky souboru povídek -- vánoční kamínek. Nebo naopak 'posbírat' různé vánoční přiběhy a tenhle zasadit jeko jeden z nich, jeden z pohledů na Vánoce. Líbí se mi. Tip

Edvin1
26. 12. 2008
Dát tip
Propánakrále, a co jinýho jsi mínil? Že všici a zásadně používáme latinský písmenka? To snad né.

StvN
26. 12. 2008
Dát tip
Já jsem někde mluvil o obsahu?

Edvin1
26. 12. 2008
Dát tip
Děkuji všem za návštěvu i projev sympatie. Tak aspoň vše nejlepší do Nového roku! Váš děd Ed :-)

Edvin1
26. 12. 2008
Dát tip
StvN: Úplně stejný? Prosím, kde jsi jinde četl povídku o židovském či muslimském dítěti, jež přiheslo vánoční stromek opuštěné křesťance? Já nikde. Tvůj děd Ed :-)

jejdavilda
26. 12. 2008
Dát tip
StvN Protože jsou super a nejsou z Anglie ( naštěstí). Tohleto mi úplně připomíná K.V. Raise.***********

StvN
25. 12. 2008
Dát tip
Proč jsou všechny tyhle vánoční povídky úplně stejný?

ano.

elfka_Sea
25. 12. 2008
Dát tip
Vůbec nevadí, že byla povánoční... Je to moc milá povídka, celá Vánočně provoněná, pro každého asi jiné poselství má... "čelo se vyhladilo a poslalo vrásky někam jinam."*t

civilně a vkusně zapsaný příběh.. místy nesouvislá konverzace, místy citlivě sestrojená souvětí, ale prvotní spíše pozitivní dojem ve mně převládá

Diana
25. 12. 2008
Dát tip
Rozbrečel jsi mne...****

Ach, Zbyňku, tohle nám mnohým chybí... srdečné díky za krásnou atmosféru ryzího lidství...*****

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru